Ahoj všem,
vidím, že máme všich podobnou zkušenost. Jsem na pránické stravě cca 2 měsíce. Hodně medituji a cítím jak každá buňka přijímá pránu. Díky tomu nemám hlad, ale ta chuť, zvlášť když přijdu domů a je tam plná lednice pro zbytek rodiny. Zatím většinou neodolám a něco si dám. Takže jsem tak na 500 kcal za den. Ale cítím, že to moje tělo nepotřebuje, jenom moje ego.
Když jsem přemýšlela o přechodu, rozhodla jsem se, že nechci být jakkoli omezována ve svých aktivitách. Takže normálně pracuji, chodím běhat, hraju golf a dělám všechny další sporty. Naopak, když si jdu ráno zaběhat, cítím se skvěle a celý den jsem nabitá bez potřeby jíst. Od března jsem proběhla zkrácené přechody jednotlivých druhů stravy. Začínala jsem jako vegetariánka (cca 3 roky) a od března vegan-vitarián. Když jsem byla na trochu ovoce a zeleninovém salátu denně, tak jsem si uvědomila, že je moje tělo částečně vyživováno pránou.
Od března jsem ztratila asi 4 kg, takže nic dramatického, nyní se již váha stabilizovala.
Nyní mne čeká poslední krok, a to zvládnout svůj večerní rituál po příchodu z práce, abych se zcela od jídla oprostila. To bude skvělé a moc se na to těším :-)
Mějte se krásně Monika