Ocenění

Ahoj, tvé psaní je velice poutavé a přesně chápu o čem píšeš.Čerpám sílu ze situací,když vidím krásnou krajinu, když dělám radost druhému,když jsem na stejné vlně s někým s kým si rozumím,pak cítím jak se naše energie násobí....a i o tom je potřeba fyzického setkávání. Lidé kteří hledají cestu a prána je oslovila, touží na ni přejít a svého přání se nevzdají,tak ti k pránické výživě zcela určitě dojdou. Pros a bude ti dáno, pokud poprosím s upřimností a pokorou o něco co mne bude dělat "lepším", tak všechny síly vesmíru se spojí a umožní mi to (mluvím z vlastní zkušenosti - poslali mi do cesty Henriho,moji kamarádku co mě upozornila na knihu Léčebný kód,zařídili mi volno v době přednášky Waltera Omsy,....nic není náhoda...a já to nejen cítím já to vím). Ano všichni a všechno jsme propojeni,propojeni skrze energii lásky,skrze pránu- tohle vše cítím a vím,ale lidé Hledači žijí zatím ve hmotě,proto je pro ně důležité osobní setkávání. Hledači někdy ani netuší co mají cítít...co to ta energie je a jak se projevuje. Proto by se měla organizovat setkání,aby jim lidé kteří už vědí byli nápomocni. Já sama na pránické stravě nejsem neboť vím,že vše má svůj čas.Pochopila jsem, proč Henri říkal,že není vhodné přecházet v zimních měsících. Svůj přechod plánuji na květen příštího roku a to proto,že mám již teď možnost si tělo nejen dočistit,ale i především naprogramovat. A také si myslím,že je důležité přejít v klimatických podmínkách,kde žiji a to právě proto, aby nedocházelo k destabilizacím o jakých se zmiňuješ. Přeji krásné dny a radost v srdcích všem. Ráda se setkám s kýmkoli kdo bude mít zájem popovídat a třeba se i vyladit a znásobit energii. Děkuji.

Právě mi došla jedna věc,....že člověk by měl přecházet na pránu v klimatických podmínkách kde žije,aby nedocházelo k destabilizaci. Po 21 dnech sice už tělo ví co má čerpat,ale přejet z prohřátého jihu,kde je velké množství sluneční pány kterou tělo čerpá nejprve (neboť je nejlépe a nejjednodušeji dosažitelná),vrátit se do šedivého času podzimních čech, v tu chvíli tělo zažívá šok a buňky nemají najednou ten přísun světla na který si během 21 zvykly (světelnou pránu přijímáme celým tělem).Takže beru svá slova zpět a nechalal bych přechod na přelom jara a léta......tedy pokud nepíšeš a nežiješ na jihu Španělska... Děkuji Veronika

Ahoj, nemám nic proti setkání, ale NEjsem breatharián, tak nemohu nikomu předat žádné cenné zkušenosti. Vše, čím jsem prošel, jsem napsal výše, není toho mnoho co dodat. Pokud jste četli pozorně, tak normálně jím Nehledejte rady u lidí, kteří sami nežijí na práně - to jsem slyšel i od Henriho Monforta. Jedinou opravdu relevantní pomoc můžete dostat od svého vnitřního průvodce, ten vám může být k dispozici kdykoli. Informací je k dispozici už skutečně mnoho, nyní je čas na vnitřní práci. Nebojte se toho, nikdo vám hlavu neutrhne když nedostanete co žádáte hned ze dne na den. Každé drobné úsilí se počítá, každá drobná práce mysli a ducha člověka posouvá správným směrem. Začít člověk může tím, že se třeba nepřežere, když mu něco velmi chutná a místo toho pocítí vděčnost za možnost přijetí prány ve hmotné podobě. Tělo vám za to velmi poděkuje, uvidíte. Je zajímavé, že rčení "Jez do polosyta" znám od ranného dětství, přesto mě rodiče (prarodiče) nudili dlabat k prasknutí - "Co se do mě vejde" Já jsem osobně ve stavu, kdy "jezení do polosyta" praktikuji a zároveň si hlídám váhu, abych byl stabilní. To je něco, co mi radí má vlastní intuice. Poslouchám tělo a když se dostavují pocity hladu, nejprve trochu cvičím, a vizualizuji pránu - a někdy to stačí. Kdykoli ale pocítím že tělo slábne, normálně se najím a svou stravu se snažím rovněž diskutovat s tělem. Mé tělo si zvyklo na syrovou stravu, ale občas mu dám i něco jiného, třeba trochu rýže s napařenou mrkví, když mám dojem, že mu to může být v daný okamžik k užitku. Ještě taková drobnost, možná pro inspiraci - snažím se nasytit se i běžnými zážitky přes den, každou drobnou radost v sobě cítím jako životodárnou energii, takže sám pro sebe vnímám, že i vytváření vhodných podmínek pro vznik a sdílení radosti je součástí výživy mého ducha, mysli i těla. Radost totiž cítím i v těle, nejen v mysli mňam A co se týče setkávání s ostatními podobně smýšlejícími lidmi, myslím že je to super, ale vzhledem k tomu, že jsme stejně všichni součástí celku, není nutné jezdit někam přes půl republiky (nebo zeměkoule), abychom se setkali. Setkáváme se v kterýkoli okamžik, kdy naše směřování a úsili vzájemně souzní. (I Henri Monfort opakovaně připomínal, že jsme všichni propojení, nejen vzájemně mezi sebou, ale s celým vesmírem. Bez tohoto vědomí se člověk těžko otevře práně....) ...tak a teď už přestanu kecat, už si začínám připadat "moc chytrej" :D