Ocenění

.Zdravím* Podělím se o velice osobní zážitek dnešního rána, prosím proto buďte ke mně ohleduplní vy co to čtete Probudil jsem se kolem třetí hodiny a po půl hodině s pocitem vydatného vyspání si udělal šípkový čaj, pustil you tube s filmem o životě věřících v Himálaji. Záviděl jsem jim tyhle přírodní chrámy hor a bohatství osvobození. Ovšem na druhou stranu jsem viděl tu neuvěřitelnou nicotu která tímto duchovním stačí k největšímu bohatství a štěstí, že věřím, že vůbec není co závidět, že ten chrám klidu lze nalézt kdekoli. Přes to že, nejsem příznivcem nízkých teplot, vydal jsem se po tmě směrem na Šumavu. Chtěl jsem najít vrch a podívat se na třeba i zatažené rozednění. Po přibližně dvaceti minutách jsem projel Klatovy a za Nýrskem směrem na Železnou Rudu jsem odbočil doleva mezi kopce. Tam sem se motal asi tak hodinu a už nebyla taková tma a já vyjel na silnici kousek od Klatov v Janovicích. Po chvilkovém zklamání a pocitu časové tísně, mě ovšem nic nekazilo odhodlání. Uprostřed Janovic je křižovatka ,která nabízela při odbočení doprava pohled na rovinou cestu nahoru kamsi. Zastavil jsem u středověké štědře vyhlížející sýpky na obilí, před níž se s rohy výstražně trčícími hrbil napružený kovový býk. Bylo šero, hlavou jsem pokývl na kolemjdoucího a nečekal na odpověď, koukal jsem na druhou stranu do vyhlídky. Teprve po chvíli co jsem se otočil, všiml jsem se za sebou v dálce na kopci onu postavu jak míří do asi hradního komplexu. Také jsem konečně zaregistroval kus nade sýpkou lavičku a jaký si výtvarné dílo velikostí si v ničem nezadávaje s býkem. Cestou kolem sýpky jsem už pociťoval chlad a když sem míjel lavičku s rudými svíčkami a prohlédnul si další kovový skvost, kterému ač jsem nerozuměl, promlouval krásou, stačilo zvednout hlavu a zahledět se do široké dálky, přes kopcovité údolí, až na samý okraj obzoru, lemovaný černými lesy. Do toho dle oka mžiku, pro mně nebylo nic tak zásadního abych se natolik rozepisoval.., ovšem za vzdáleného zvuku kokrhajícího kohouta a neuvěřitelného jarního hlaholu ptactva a bití zobáku do dutin vrostlého stromu s tím nejlepším zvukovým efektem ozvěny jsem tam stál a z očí se mně hrnuli přívaly slz a i když jsem se zastyděl,vylekal, polilo mně několika minutové horko a blaženost. Nikdy jsem nic takového nezažil, nepředpokládal jsem jak je to silný zážitek, začínám cítit potřebu častěji tiše šířit prostorem ze sebe samého to nic co jsem a nebo já nevím co, jen mám pocit že je to pro všechny bobře ..? Pracovní den byl vynikající, přeji vám všem také vynikající dny*