Ocenění

Přestože to vypadá paradoxně, přejídání je také cesta. Lidé, kteří touží po práně, jsou častěji ti, co mají problém s jídlem a chtějí se zbavit závislosti na něm. Ti, pro které je jídlo okrajovou záležitostí, nemají moc potřebu se nejedením zabývat. Přejídání zde vystupuje jako výchovný prostředek, který tlačí člověka ve svém vývoji, aby se o něco snažil a tento problém řešil a tím se vyvíjel. Přejídání není problémem sebeovládání. Lidé, co tento problém nemají, nejsou disciplinovanější. Na druhou stranu sebeovládání může někdy problém napravit, ale často ne. Příčinou může být např.: - Vyhladovění půstem nebo kalorickou dietou. Tělo se snaží vrátit na svou původní hmotnost a někdy ji ze setrvačnosti i přetáhne. Hrají zde roli vyhladovělé tukové buňky i psychika (představa podvědomí o požadovaném stavu těla). Tady je nutná vůle ukrotit se. - Chybějící živiny z důvodu drastické diety. Některé složky kvůli nevyvážené stravě chybí a tělo se je snaží dohnat přehnaným dožadováním stravy, ve které tyto složky jsou. Nadměrným množstvím jednostranné stravy se organismus rozvažuje zas jinde a tak člověk ulítává od jedné stravy k druhé. Stává se to např. při náhlém násilném přechodu na vitariánskou stravu - organismus není schopný se rychle adaptovat (např. některé orgány nefungují správně, např. střeva jsou perforovaná), vznikají deficity a člověk pak sklouzává k přehnanému přejídání se, obzvláště jídlem kterému se snažil vyhýbat. Často do toho zasahuje ještě psychika s návykem, co považuje za "normální" stravu, které se nechce vzdát. Tady je potřeba přejít na pomalý přechod a organismu dávat to, co požaduje, jinak to může skončit zdravotním problémem. - Candida. Bakterie candidy vylučují látky, které člověka nutí přejídat se sacharidovými jídly (cukry) a tím zajistit candidě živiny. Řešením je ne ani tak krotit se ve sladkostech, ale nastolit správné prostředí v organismu - např. syrovou zeleninou. - Uspokojení psychiky. Problém který znají kuřáci i lidé s nadváhou. Člověk cítí v sobě nepokoj a hledá uspokojení svých vnitřních pocitů v tom, že sáhne po jídle (jako prostředek potěšení), aniž cítí hlad. Je to falešná berlička a obvykle nepřináší moc uspokojení. Je potřeba se zabývat psychikou, hledat příčiny vnitřního neklidu (dobrým prostředkem je např. Cesta od Brandon Bays).

Kdybych to opravdu byl schopný dokázat, žít jen z prány, bez pokušení, určitě bych se k jídlu nevracel. A proč také? Po každém pozření čehokoli, se stejně cítím divně, jako by s vetřelcem v útrobách a těším se až zas budu prázdný.. Pomyšlení na pravidelnou stravu a puštěnou ledničku a návratu ke starým zažitým návykům, mně děsí a kategoricky si ji nepřipouštím. Nikdy se už nechci a nebudu stravovat jako dříve, tím si začínám být v celku jistý. Proto už nyní děkuji všem a všemu co mně k této cestě přivedlo I kdyby nic jiného, každý třeba jen nepatrný krůček do předu, je přeci jen v životě inspirativní. Každá naděje, každý vysněný cíl, každý lásky plný smysl . Každá lidská dušička, ta co už žije, i ta co už skonala a nebo každá panenská, co se teprve narodí, stojí za jednotlivou ochranu osobní i hromadnou ochranu jediné. ...krásný názor, že duše je bez pohlavní.... mam vás rád lidské dušičky a děkuji vám, ve vás vidím sebe*

Ale breathariánstvo nie je o tom, že neješ vôbec alebo že ješ menej než stačí podľa vedeckých tvrdení k prežitiu. Môžeš byť breathariánom a pritom jesť ako "bežný jediaci" človek. Ide o to, že bez jedla dokážeš existovať. A ty dokážeš. Nie je viac čo riešiť.