Ocenění

Povím vám osobní příběh, všechno se odehrálo někdy v počátcích sametové revoluce. V náručí jsem si přinesl domů po schodech do druhého patra, tehdy ještě plzeňského bytu, nohaté psí štěně Bulteriéra. Díky respektu k těmhle psím duším a k jejich původní divoké povaze, nikdy je netrestám fyzicky. Neznamená to však, že k ním nejsem důsledný, ba na opak, je třeba mnohem více času, pochopení a právě té důslednosti. Po devíti neuvěřitelně krásných letech, denně žitých vedle sebe, důvěrou,láskou, nespoutaností,radostí ze samotné přítomnosti, se naše duše stali v životě neoddělitelné. O co více jsme žili ve stylu nesmrtelných, o to přesvědčivěji jsem poslední společný den cítil, že je poslední. Chvátal jsem z toho důvodu k lékaři, kde jsem ho s osobní letitou důvěrou k tomuto pánovi, nechal. Měl jsem v oné době zakódovanou dohodu, sám se sebou, že budu za každých okolností, nejprve plnit své pracovní povinnosti. S dírou v srdci plnil jsem ten večer dohodu. V prvním možném oka mžiku, jsem držel u ucha sluchátko telefonu, v naději že by doktor byl v ordinaci a .., poslouchal jsem vyzváněcí tón. Po druhé jsem měl chvilku víc času, vyděl jsem při zvuku sluchátka u ucha, jak v ordinaci na stole drnčí aparát. Jak je to po druhé co v tiché ordinaci probouzím svého druha z umírání. S třetím zvoněním v tiché ordinaci, kolem čtvrté ráno, věděl jsem, že jsem se dopustil největší chyby v mém životě.!!! Rozedral jsem onu nelítostnou dohodu, až z ní cáry létali. Mnohem důležitější, než hloupé pracovní povinnosti, je být s milovanou duší na cestě poslední. Díky tady tomu provinění, celý rok jsem byl smutný. Ve svém smutku potkal jsem anděla smrti a on mě dal sílu doprovázet .. Včera s andělem setkali jsme se v Toltécké knize. Věrohodnost naší rozpravy snad i skeptika na moment znejistí, v pondělí se pojedu zeptat na práci sanitáře, do nově postaveného nemocničního komplexu v Klatovech. Ochotně podstoupím i na vlastní náklady, všechny potřebné kurzy a vstupní procedury Přijmou li mě, vyměním tak velice pohodlnou, časově bezkonkurenční práci, za tři šichty v baráku plném ambiciozních lidí... Také jsem se ptal na důvod proč bych to měl dělat ?? ... jak je prostý, proč jsem na něj nepřišel sám ? ,, Největší odměnou ti pak bude obyčejné setkávání s lidmi, ve chvilkách jenž si dlouho pamatují a víra v to, že si ono setkání ponesou domů a bude jim pomáhat šířit lásku dál do svého okolí" Nikdy nemůžu zapomenout na žádného ze svých psů *