Ocenění

"Projít jižní Ameriku" - tohle mě na breathariánství také velmi láká, podobně jako Barbara Moore se zbavit potřeby majetku a jídla a bez únavy projít tisíce mil: http://www.breatharian.eu/breath/anglie/barbara/ . Ta svoboda a volnost!

...čtvrtý měcíc po přechodu. Po osmi letech mě opustila přítelkyně,můj cíl byl jasný. Opravit dům, pronajmout v něm dva stometrové byty a z toho nájmu žít. Čím dál častěji a hlouběji pronikám do duchovního světa. Tam jsem také potkal svoji bejvalku a viděl její utrpení v téhle společnosti, její touhu po splození potomka a marnou snahu vybudovat domov. Druhý den jsem ji zavolal a ujistil ji, že až ten dům opravím, tak ji ho věnuji. Do tří let, aby neklesala na mysli... Nikdy bych neměl klid...také jsem si chtěl pořídit obytné auto a nebo loď,nic z toho nenahradí jít pěšky a bez krámů...chtěl bych projít jižní Ameriku, jen tak po stopách duchů dávné moudrosti. V týdnu podvečer jsem se dozvěděl šokující zprávu. Můj mladý kamarád ležel sedmý den po nehodě v komatu. Celý večer jsem promeditoval, nikoli s jakým koli přáním, ale tak abych onoho chlapce cítil vedle sebe. Jeho optimismus, střeštěnost a charisma. Druhý den jsem chvátal za jeho holčinou, znám ji ještě lépe a tak jsem čekal dušičku, které se všechno zhroutilo... a moje očekávání se naplnilo. Překvapeně koukala,že jako jediný z jejího okolí se s ní bavím normálně, bez emocí. V autě na kopci za obcí jsem ji uklidnil a společně jsme mysleli na důvody proč ho tady chceme mít. Tiše jsme koukali do vyhlídky a dokonce jsem zaznamenal i úsměv na našich tvářích, ticho přerušil vyzváněcí tón telefónu, zavolala maminka, že reaguje na bolest druhý den otevřel oči a tak to šlo den za dnem až ho snad i krmí pudinkem. Asi náhoda, lékaři nevěří, maminka je nejštastnější člověk a my obá s tou jeho nevěstou jen tušíme. Tak zase třeba za měsíc*