Ocenění

Zdravím Pega i Lalíka Také si občas představuji jak sem konečně píši, jen prožívám jeden zážitek za druhým a tak to odkládám, až se toho tolik nakupilo, že je dobře, že jste mně vcelku mile propojili s realitou. Díky velké vodě, magický slunovrat měl spád podobně jako první setkání s meditativním stavem. Někdy mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou jsem zase vyjel jen tak na slepo do kopců za Klatovy, s cílem najít vyhlídku na západ a po strávené noci přivítat sluníčko a alou domů. Bludná cesta skončila po několika dlouhých desítkách minut někde nad asi Kdyní, kde cestou na báječnou zříceninu, potkáte neuvěřitelný výjev, jako by z dob ztracené civilizace, rozestupují se řady zarostlých ochozů přírodního divadla s kapacitou minimálně tři sta lidí a s jevištěm, jehož kulisou bývala za obzorem zapadající sluníčko. ..až strašidelné Na samotné zřícenině, představte si to, míjel jsem vystrašené milence... tomu říkám romantika. Celou noc jsem strávil na nejvyvýšenějším místě, v takovém tichu, že i šustění dlaní byl rámus. Obklopený tolika živočichy a rostlinami, tak blizoučko nebi a tak daleko od lidí, žijících tam někde v nížinách. Blaho dálný smích zamilovaných v tom nádherném božím chrámu, měl sílu lásky, jenž přináší absolutní štěstí. Noc pokročila a s mílím párečkem, jen tak do tmy na dálku, řekli jsme si s pánem Bohem. Nebe se zatáhlo a nad celým tím panoramatem jako by se od jho východu stěhoval oceán, tolik energie, něco úžasného. ...do popisování duchovních prožitku se nebudu pouštět, asi bych se do toho zamotal jen od té doby cítím ke sluníčku lásku, jezdím každou volnou chvilku na vyhlídky a nebo k vodě, hodně mě to osvobozuje. Nu a je nade slunce jasnější, že Henryho jsem si v Plzni, nenechal ujít. Můj nejlepší kamarád prožíval rodinou tragédii a na poslední chvilku se omluvil. Lupen jsem věnoval milé ženě ve frontě a trošičku ... jako by zase sám, v nejklidnějším koutu debatního sálu, neposlouchal jsem mně už známí obsah, nýbrž jsem se soustředil na vibraci a intonaci Henryho hlasu. V rohu onoho rozlehlého sálu, jsem nepozorovaně odhrnul ubrus a sedl jsem si do meditativního, tureckého sedu a neobyčejně dobře jsem si zameditoval. Mistr dohovořil a ačkoli beseda pokračovala, potichu jsem se vypařil. Ode mne veliká spokojenost, jsem moc rád že jsem měl tu možnost vliv pana Monforta pocítit na vlastní kožku. Nu a krom dalších náramností, jsem v poslední době hodně ovlivněný Greenpeace. Moc těm lidičkám fandím. Co mě ale opravdu denně znepokojuje, je zjištění, že v dnešní době je na matičce zemi odhadem dvěstadvacet miliónů dětských otroků. O větším hnusu jsem zatím neslyšel. Nemůžu se s tím vyrovnat, uvidíme co bude dál. aaaaaaaaaa jistě čekáte co to moje nejedení )) ... jo pořád při starém, čaj, káva slazené medem, vývar z kořenové zeleniny a občas nijaký pamlsek,naposledy jsem musel v sobotu do Plzně, kde jsem hodinu čekal a kukal na kebab. Ochotný turek, za pětku, dal rozpéci kousek tureckého chleba a já ho spíše vycucal než snědl a moc goot. ​Je to moje domněnka a tedy možná blbost, ovšem myslím si že Breathariánství je přímo úměrné vnitřní síle jednotlivce. Moje síla a také slabost je tady popsaná. S úctou a pokorou *