Zdravím jedlíky, polo-jedlíky a ne-jedlíky,
jak si tady tak sám vegetuji, neměl jsem srovnání s jinými lidmi a tak jsem pořád žil v pocitu, že toho přes týden, když to na mě přijde, docela dost zkonzumuji...zmrzlina, kafe- late, kus melouna a nebo sýrová polévka do hrnečku.
Po celodenním výletu za kamarádem, strávil jsem noc na jeho sedmimetrové plachetnici. Přijel jsem se z rekreovat a narazil jsem na drsnou realitu fyzického nepohodlí a práce. Netušil jsem že můj letitý kamarád je takový drsňák a člověk, jenž ho voda přijala.
Nic méně na nic krom horkého čaje s medem po ránu ani úvaha, naopak, nespoutaná svoboda i se strachem o život.
Také, shodou okolností, měl jsem to potěšení, hostit dvě noci ženu, jenž řadu let žije makrobiotikou. Zajímavý systém se svým opodstatněním. Samotnou ji tahle strava změnila náhled na život . S potěšením jsme se shodli na doporučení pana Zežulky o dietě při stavu nemocí a prevence.
Zajímavým způsobem dostal jsem od téhle paní osvětlení, jak že to s těmi chutěmi vlastně je. O co slanější na jazyk, o to větší chuť, záhy, na sladké...když to zkrátím...
O důležitosti chutě hořké, které se vyhýbám .
Rád si vezmu k srdci slova téhle ženy a zkusím vyrovnat onu kolísavost.
A v porovnání s denní potřebou tohohle padesáti-kilového človíčka, pociťuji vnitřní úlevu nad bezstarostností o přežití.
...trošičku mně to zavádí do pomyšlení být bez vody.... to by bylo
Ale to už fantazíruji, přeji krásné léto *