fornax1713

*

PENÍZE MY A NAŠE POTŘEBY Bláhový kdo bude věřit, že důsledkem jeho nezlomné výry bude dostatek finančních zdrojů, ten se se zlou potáže.! Zahálka je sestra zkázy.!! Jen prostě vaše činnost nebude prioritní z hlediska zisku, nýbrž vše začnete dělat pro radost (Bohu) Nic se nezmění a přesto vše a to pomalu od základů. Ovšem obávám se že lidé nepotřebují zázraky a v dnešní době ani pána Boha, potřebují peníze ! Žijí pro peníze, spí, jedí,hádají se, milují pro peníze . Jak pošetilé *

Výborné, mám velikou radost Prosím starKee uvažoval jsi nikdy nad otázkou svého druhého já ? Toho kdo si tě pamatuje od útlého dětství až do oka mžiku při čtení těchto řádků. Co když nás špatně učí a žádné druhé já není ? Co když to jsou oči Ježíše ? Zkus prosím při meditaci své druhé já věnovat Kristovi, to on nás doprovází celým životem*

pokorně zdravím všechny nejedlíky. Můj život po přechodu pokračuje směrem od lidí. Pořád věřím že se mohu stát úplným nejedlíkem, doufám že se změnou prostředí, vyměním pamlsky za zážitky. V současné době nepohrdnu rozžvýkanou šťávou s parádních jablek a nebo s cukrem nacucaných hrušek pokaždé když míjím plot sousedův zůstávám v pokušení. Polévky mně přes léto nechutnali a tak si ujíždím na kukuřičných křupkách s arašídy...mňam ) Většinu času trávím sám, ( člověk není nikdy sám..) a tak křupky si vyčítám, ovšem na druhou stranu jsem rád že nic horšího nepotřebuji k ukojení tygra jenž v nás dřímá... ..tedy až na stavy kdy očekávám návštěvu...naštěstí zřídka kdy,, pak když je nečekaná, v dobrém úmyslu, něco na zub přiveze...automaticky odmítám a zdůrazňuji kvalitu dobra jenž tolik škodí...a pak, když je návštěva v trapu, mám ten líbivý pamlsek uložený v hlavě a tak dlouho s nim chodím, než ho sežeru ! Tedy spíše pomalu vycucám... A nebo příklad návštěvy ohlášené...naštěstí také zřídka... pak když se zeptá jestli něco po cestě nepotřebuji...naposledy to byla pica...asi měsíc zpět. Jo málem bych zapomněl, prodal jsem auto a chodím pěšky a nebo v případě nutnosti požádám přibližného svého ..když se někdo najde. Jako protiváhu jsem se po internetu naučil troje testy a udělal zkoušky na loď,plachetnici a moře. Také jsem si pořídil starou osmi metrovou ocelovou plachetnici, zralou na kompletní renovaci, kterou hodlám opravit a nastěhovat se do ni. Můj cíl je Amazonie a cesta stane se poznávání pána Boha na místech o kterých nemám ani páru Ta Čeština je krásná, nebojím se že se mně bude stýskat, ba naopak pokaždé když pluji v oceánu fantazie, pociťuji ohromnou úlevu, tuším však, že již nikdy nepoužiji svůj jazyk tak jako ,,doma,, Spoléhám na řeč zvířat..docela se učím... Asi tak všechno, mnoho štěstí*

zdravím tě příteli, z vědeckého hlediska se nepokládám za nejedlíka, ovšem nepřestávám tomu věřit, ba naopak. Pořád piji čaj s medem, v chlebníku mám načaté arašídové křupky, olámaný kus tvrdého sýru a polévky do hrnečku. To celé plus krmení pro zvířata nakupuji jednou za deset až čtrnáct dní. Polévkám denně neholduji, když je teplo skoro vůbec.Také jsou tady minimálně dva měsíce načaté datle a sušený ananas,cca sto gramů. Když mám v puse jako v polepšovně, dvě datle a plátek ananasu mě přivádí do rauše ) To je asi tak všechno ohledně našeho tématu. Můj život směřuje do Jižní Ameriky na samotu, nemám jiný cíl než se duchovně seberealizovat, Nu a co ty? Jak válčíš na poli ekonomiky a běžného žití? Přeji hodně štěstí*

tím pramenem poznání je každý jedinec sám sobě. Jistě tomu učí indické školy a kdo ví kdo ještě... teprve písmenkové cvičení, dýchání a tichá koncentrace ukáže každému na jeho těle cestu prorokovo a to tím způsobem, že nenechá nikoho na pochybách a pocítí vřelí dík za tuhle oběť. Před tímto, ovšem člověk i zcela nevěřící může jíti jednadvaceti dennímu přechodu vstříc, počne li z cela mechanicky pracovati s pránou dle oné knihy, psané čechem pro čechy. Určitě si dovedu svůj začátek představit tímto způsobem a dneska před každým plánovaným výkonem také tak činím a zcela vědomě se dobíjím*

Zdravím jedlíky polo i nejedlíky Konečně jsem dospěl k prameni poznání o práně a její praktické využití. Henryho jaká si vizualizace zdělená v rámci jeho nedlouhé přednášky, jistě zahrnuje v jeho osobní škole také dýchání a prostupování prány, třeba i mimo tělo a jiné, co se téhle energie týče. Pro moje potřeby a poznání na vlastní kůži, měl můj duchovní přítel a také autor knihy ,,LÉČBA NERVŮ PŘÍRODNÍMI SILAMI,, pan Karel Weinfurter, to pravé pochopení a tak psal pro lidi podobného založení. V páté kapitole-Správné myšlení a v kapitole šesté- Práce a odpočinek nervů.Léčba pranou, ucelil jsem si denní režim. Již nechodím okolo jídelen s Pavlovovým reflexem a nehoní se mně chutě. Naproti tomu, pořád piji čaj s citrónem a medem a občasně si dělám sýrovou polévku do hrnečku a když je kousek tvrdého sýru, jsem v sedmém nebi. Abych se přiznal píši především pro změnu názoru, že bibli napsal ďábel... VELICE SE OMLOUVÁM, ZA TUHLE MOJÍ HLOUPOST . BIBLE JE SVATÉ PÍSMO ...dílem zla,přinášející světský prospěch agresivní společnosti, je učiti knihu školním způsobem. Proto dnešní duchovní nemají ani ponětí proč si prorok vybral smrt na kříži a co pro každého člověka znamená tento symbol od pravěků. Čím déle, tím rychleji chci emigrovat. Mnoho štěstí*

Zdravím všechny jedlíky, polojedlíky a nejedlíky. Jestli se nepletu, uplynul právě rok od chvilky, která mně mění život. Můj střemhlavý ponor do přechodu na pránickou výživu a následné objevování dvojího světa se počal právě třináctého ledna minulého roku a díky za to. Se vší pokorou se pokusím zdělit osobní poznání onoho počinu.: - teprve z odstupem času, chápu Henryho slova o magické jednadvacítce. Tarokové karty (nutně podotýkám ty původní, na které jsem nikde nenarazil..!! příklad karty č. 12- na původní kartě jsou znázorněny suky na kmenech kde visí postava hlavou dolu,ve výšce sedmi čaker. Celá karta značí obrácené energie,nohy a pupek přijímá slunce hlava měsíc. Děje se to při úplňku na vhodném místě,kdy v jedné chvíli zapadá slunce a vychází měsíc. Vyfotil jsem to na svůj profil na Gogolu+.. Atak je to i s bludnými výklady všech karet ) - jednadvaceti denní přechod, může býti kolektivně či jinak pozitivně podporovaný a jistě s lepšími výsledky. Ovšem po tomto přechodu nastává cesta každého individuálně. - celo tuhle pozdější osobní cestu jsem začal nevědomky cestu mystika. - mystik se člověk nemusí narodit !!!! - mystika je pravěká praxe známá ve všech podobách po celém duchovním světě, je obsažena v józe, v Egyptských odkazech a i v odkazu Krista. - mystika hovoří o práně a učí ji vnímat - prosím přečtěte si ,,OHNIVÝ KEŘ,, - praktická mystika a snad tak jako já lépe vstřebáte téma nejedení Stále piji čaj s medem a dělám si občasně polévky do hrnečku a také tak si kupuji tvrdý sýr. Věřím že s odloučením se od hmotného světa, přestanu jíst cokoli. ...s úctou *

...stačí mně uvidět titulní stránku a celý pookřejí...*

... ještě jednou děkuji, nikdy nedám dopustit na toho kdo mně pomohl, a vaše redakce je určitě ta která mě živila...bylo těžké uklidnit myšlenky...a tady jsem těžil ...a budu*

omlouvám se, nemyslel jsem to vůbec osobně* ..sám uznávám, že začínám být díky historii a ženám, dost radikální...tady bychom měli dohnat dějinný dluh .) ...snad již naposledy se za sebe přimluvím a nebudu mimo mísu...to znamená, že na sobě pracuji a už už si v meditacích užívám nezávislost cokoliv strkat do trávicího traktu...kniha,bachor,čepec a tuta parta, ovšem sem tam něco projede...žádná pravidelná, plánovaná strava... nicméně budu rád mít si možnost prohodit pár společných myšlenek s každým, kdo není schopen úmyslně ubližovat a na to mě najdete na goolu+ pod občanským jménem- jan petr *

nadání na psaní ?? Píši co by člověk, jenž díky nejedení přichází na to čím asi byl a co prožívám. Na I Dnes bych určitě nehledal pochopení a inspiraci a ani potencionální lidi, kteří se snaží pochopit nepochopitelné. Také moc dobře vím že to nemá kolikrát ani hlavu a ani patu, to moje psaní a už vůbec nějaký slohový útvar ...právě proto jsem si tady připadal více v soukromí, tak trošku mezi svýma....asi jsem ješita, proto že jsem si opravdu myslel že to někoho zajímá a že se třeba přidá... Děkuji do uvedení reality dnešního světa* ---------- Původní zpráva ----------

...když domorodému mudrci dali poslechnout koledy, byl v domnění, že poslouchá pohřební písně...

..kdo měl štěstí nechat si pohladit tváře od sluníčka, dneska přes den, jistě pocítil i pohlazení po duši. Dnešní pohlazení po duši přivedlo mě při procházce krajinou, jenž lemují zasněžené obzory pohoří, ke kapličce s kalichem ve štítu. Na lípě která jako by stavbičku zastřešuje, v úhledném rámečku, poselství a legenda tohoto místa. ... v roce 1914 zasadil strom zdejší muž, před odchodem do bojových linií...kóta kde položil život a vzkaz maminky, duch mého syna, žije v tomhle stromu. ... na památku vystavěli a okolí státním znakem, tedy kalichem, ozdobili okolí. Ani chvilinku neváhám a duši bojovníka v díku objímám. Druhé krásné pohlazení. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- p.s. ... čím dál častěji promlouvám s panem Monfortem...snad to píši správně....sorry za ty pravopisné nedostatky...jsem hloupí... nic méně začínám si přirovnávat jeho sílu ducha s pocitem jistoty. Nevím jak se vyjádřit, snad cítím obdobné zážitky při rozmluvách s panem Kristem, ovšem s Ježíšem se bavím jako s mílím mladíkem, jemuž vykám ze slušnosti, jak to činím i v běžném životě při styku s mládeží...načeš Henri žije a je tady nejen pro mě v duchu... Nikdo nevidí. ...Jaký by pak byl rozdíl, jak se jmenuje. Všiml by si někdo Ježíše ? ...nejsem si jist a když, kdo by ho následoval? ... lepší poslouchat o adventu...ani nevím co to je a ze všech stanic rádia jsem tohle zaklínadlo slyšel mnohokrát...kde žiju???

... při druhé procházce na vrch Běleč, zvolil jsem východně-jižní část kopce k pomalému výstupu procházkovým tempem s čokliskem na několika metrovém vodítku. To kuli všude přítomné zvěři a ač jsem se snažil držet označené stezky, krátili jsme si cestu podle směru k vrcholu, lesními pěšinami. Povětšinou listnatý les s letitými stromy, propouštěl paprsky sluníčka na koberec z okrových listů jenž lemují pradávné valy sloužící kdysi lidem, jenž tuhle čarokrásnou krajinu uctívali ve svých kultech a svátcích.Lehávali k spánku i milování na téhle půdě našich posvátných předků. Tiše v podřepu pod širokým, hladkým kmenem, který se rozdvojuje ve dva mohutné stromy nechám se unášet atmosférou rušného sídliště, vřískot skotačících divoušků a vůni zapáleného ohně. Poklidný rytmus vyrovnané společnosti, ráj na zemi. Tentokrát snad žádné obrazy z pod víček, jen krásný a velice intenzivní pocit oné popisované atmosféry. Opojený hustotou prožitků začínal jsem se cítit jako opravdový podivín a to i po návratu domů. A je to ještě horší, pídím se očima po krajině kopců a vyvýšenin a shledávám obrazy logičnosti a funkčnosti dřívějšího potencionálního osídlení. Ve svých snech vidím ženu jako moudrou vládkyni, vědmu a ochránkyni slunečního kultu. Může, jako vzor lidství. Turistické mapy mám pospojované přímkami a pole toho také plánuji další procházku. ... i můj nejlepší kamarád říkal abych trošku přibrzdil... a že je to výplod fantazie a že jsou to prostě přírodní díla. Kde je tedy hranice mezi tím co člověk prožívá a realitou, ztrácím soudnost ? Byla chvilka, kdy jsem přistoupil na alternativu ochablé soudnosti, což ovšem nic neměnilo na opakovaných prožitcích. Při každém příchodu pod koruny stromů v lesích pod vrchy, jako by se v kině zhaslo a začíná děj . Celé to vlastně píši k obraně mého zdravého úsudku ) Nedávno jsem požádal akademii o zapůjčení mikroskopu a nebo k jeho občasnému použití a proto že nejsem nezdvořák, prohlížel jsem si čím vším se naši akademici zabývají. Fakulta filozofie, konkrétně Evropský grant našim geologům, na novodobou disciplínu, ,,Letecká geologie,, Jo, jestli teda jsem blázen, tak rozhodně nejsem sám. Vlastin kopec, nikam nejedu a snad už z něho neslezu. Svátky o kterých si přečtu, tedy ty původní, slavím tam. Naše zem je stovky let násilně podrobována Římsko-Katolickou církví. Věřím, že potkat v životě pana Ježíše Krista a nebo žít v jeho sousedství, je vliv lásky toto mladíka tak silný, že jej po zbytek života následuji a uctívám. Stejně silný vliv na svoji duši pociťuji s pana Henryho Monforta. Je to tedy pro mě ztělesnění proroka, jakým byl Ježíš a jistě mnoho jiných.*

... přestávám slavit křesťanské svátky. Děti nemám a tak nejsem nikomu povinován...veliká úleva .... když to jede uteču z města i práce a většinou v čase oběda, pohvizduji na ptáky a obdivuji stromy a kameny. Při posledním dvou hodinovém útěku, jsem se nevědomky dostal na naučnou stezku. Za koupalištěm v Nové Huti, následoval jsem v tichu kamenité krajiny obklopené poměrně mladým lesem, potok proti proudu.V podřepu se zavřenými víčky cítil jsem posvátnou řeč řežavě jiskrné vody. Snad sdělovala svůj pozvolný návrat do původních koryt, návrat po snad třiceti cítíci let, kdy jediné kapičce trvá oběhnout naší zeměkouli. Konečky prstů jedné ruky laskaný chladivou neklidnou hladinou prosévají pohnuté historické události, o kterých se dozvídám díky čistému vlastenectví hrstky lidí a jejich dílu v podobě nádherné informační tabule. Kdo jste byl v Lidicích a ztišil jste se u přenádherného památníku, pocítil jsi to též i na místech kolem Kokotských rybníků. ....jen doba byla o pět set let mladší...není to tak dávno . Nejsem posedlí a nezáleží mně na tom tak jak by asi mělo, chci pryč a to trvá. Jen chci zjistit kdo jsem to vlastně doopravdy byl a koho opouštím, tím také lépe poznám snad.. toho , koho v sobě hledám. ..proč? poslouchám srdce *

Zdravím, dneska dopoledne jsem měl tu možnost navštívit vrch Běleč u Švihova. Tuším starověkou inteligentní kulturu našich předků využívající zákony přírody a sluneční energii. I pouhým okem laika lze tušit bohaté funkční osídlení podle půlkulatých valů z jihozápadní strany a snad i občasné pozůstatky mohyl. To co je všechno psáno o naší původní víře Pohanství je karikatura dle křesťanské církve...asi nemá cenu se v tom vrtat, podstatné je pro mně zjištění o antickém prapůvodu nás všech. Jako bychom vlastenci zapomněli na odkaz mistra Jana Husa.... a mnohých před ním a po něm. Dělá se mně špatně každou neděli z bombardování propagace jedné církve a sprosté tvrzení admirála Dominika Duky o tisícileté křesťanské tradici v souvislosti s církevními restitucemi. Další odírání naší země ve jménu pana Ježíše Krista a jejich výkladu boha. ...nu nic naplat milí Bojové jídelníček kuli tomu obohacovat nebudu... vystačím si s medem a polévkou do hrnečku. Pořád si v srdci nosím myšlenku být jen na vodě a nebo dokonce i bez vody, král pouště, určitě bych se tam odstěhoval. Nedávno jsem se při meditaci přenesl do pohádky, kde sluníčko splnilo svůj slib a všechno živé vyživovalo v takové síle životní, že nic nikoho nemuselo hlady požírat. Za nedlouho vyprchala agrese i plachost, svět se ztišil. Všude přítomná láska vyplnila prostor prázdnoty, štěstí vytěsnilo samotu a rozum s intuicí se chopily hospodaření. V takovém světě každé narození je považováno za zázrak a jako se zázračným se sním i žije. ...vítejte v mém nitru, kdo chcete * ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- p.s. ....dneska jsem pouštěl pidi lidi přes přechod pro chodce. Chvilinku trvalo než se na páskovali do úhledného štrůdlíku a v té kratičké chvilince vysvětlila paní učitelka dětem, že mám sice přednostní právo projet, ale že je pouštím a tak tomu pánovi, za odměnu, všichni zamáváme. A tak jsme se na sebe všichni usmívali a mávali. Mnoho krát děkuji za tak působivou odměnu, dlouho jsem nic tak milého nepocítil

...při jedné z dalších cest na nedaleký kopec ozdobený skalkou z tvrdého ostrého kamene, potkal jsem staršího pána na kole s ušlou duší. Ve sportovní oranžové větrovce se stříbrnou kšticí a vousy. Teprve nedávno navštívil jsem příbytek na pozvání tohohle svérázného muže. Na překrásném lesním plácku, ničím neoplocený mini ráj. Pusu jsem měl od úsměvu dokořán a jen jsem lapal po dechu. Ovečky, jen tak pro radost. Včelín v chatce pro návštěvy a včelky jenž jim hospodář nechává celý první květový med a toho ostatního jim moc nebere. Černý kozlík uličník a nespočet ptactva.Domácí víno,tabák Ohniště se zástěnou a sezením v teple, kotlík se zeleninovou polévkou, letitá přízemní chatka bez elektřiny..Lavicová houpačka s vyhlídkou na Šumavské vrchy. Strážce kopců a pán lesa. ...jako už pravidelně vyrazil jsem v jednu hodinu v noci do Stuttgartu. ...krom několikerého odlišného počasí po dálnici, což není nic moc pro dálkového řidiče, a zasněženou krajinu asi sto kilometrů za Norimberkem utekla cesta tam a zpět. Doma pak vítání pejsků, cvrlikání vrabců a líné protahování kocourka. Unavený po cestě, sotva jsem si pohověl na gauči vedle čokla, rozezněl se z věžičky kostela umíráček. Kovový tón zvonu, v jehož tempu bylo naprosto zřetelné že tentokrát nesvolává hrstku posledních věřících, nýbrž z rozpraskaných dlaní se zlatými mozoly do kterých se bolestivě zařezává provaz čím větší silou a žalem mačká můj milovaný soused, zvoník, kostelník a varhaník. Po konopném hrubém laně napnutém ze srdce starého muže do srdce zvonu cítím ódu prožitého žalu. ... monotonní rytmus úderů se ztrácel v rezonanci zvuku, esence lásky a bolesti. vidím plakat zvoníka který nepřestává zvonit a usínám. Když se pomaličku vracím z věčných lovišť, než otevřu oči, obklopený tichem, netuším svět o mně tak milou osůbku chudší. Cestou sem na net, varhaníkova milá paní,podala mně smutnou zprávu přes vrátka plotu. V noci ve spaní, povolal si náš pán tu nejpokornější. ...nestačím vnímat slanou chuť slz, jen se plížím cestou pes kopec a cítím nespočet úsměvů od téhle dámy nejpokornější. ...píši to sem s lásky k téhle paní a že to nemám komu říci. Mějte se rádi*

Zdravím všechny příznivce nic nejedení. Konečně jsem si vybral loď, osmi metrová plachetnice s motorem. Kombinace námořní a říční konstrukce,stará,ovšem za 1800euro,zachovalá. Dokonce plavební průkaz není žádná složitá operace a ani nákladná..cca 450kček. Už,už bych žádal o půjčku, ovšem není kde celoročně kotvit..tam kde to lze, jsou běžně lodě vykrádané,nezůstává na nich nic kovového,včetně stěžňů... Nic naplat, nespočetně krát jsem odrazil od břehu Evropy, ve svých představách a snech s posádkou o dvou psech, noční obloze a vlnách, v níž se loď ztrácí z dohledu při sešupu dolů a na hřbetu téhle vlny odvážně a s odhodláním vyčnívá obnažená příď. Vítr fouká celý týden stejným směrem a tak se snažím přes den spát a po nocích kormidlovat. Nemám strach, to ovšem neznamená že nemám pokoru. Moc dobře vím co podstupuji, ovšem to je život... Pitná voda, pár sklenic medu,čaj, česnek,káva, polévky do hrnečku a ořechy.Granule a konzervy pro pejsky. S takovouhle výbavou a luxusem bych se cítil opravdu svobodný. Realita je taková, nelze celoročně v čr bydlet na lodi a tak než opustím dům,kuli prodeji a umoření hypotéky, musím zkusit alternativu a to koupit pozemek v tížené zemi. Ten kdo se ptá, co ten blázen očekává? Odpovím, že vůbec nic než kousek prostoru pro přístřešek proti dešti,třeba altán. Co nejdál od civilizace a co nejblíže ke splavnému toku. Když se mně tohle povede,jsem v důchodu Pan Bohm Vladimír pořádá sraz lidí jenž podstoupili přechod. Trošku nechápu proč klade důraz na selekci pozvaných, jsem toho názoru, aby se účastnil každý koho to zajímá. Samotný fakt člověka který něco tak nelogického nezavrhuje, je dost veliký důvod si těchto jedinců vážit. ...snad má Vladimír důvod o kterém nevím a nebudu si nic ani domýšlet... samo sebou přijedu jestli budu schválený a dost se těším *

Děkuji za milé psaní, nečtu a ani Henryho jsem nečetl proto, si rád poslechnu jeho školu jak komu funguje prakticky .*

ahoj no nic nového, pokládám za morální povinnost veškeré principiální změny oznámit... ..dost často si dopřávám sýrovou polévku do hrnečku, mám li cestu kolem, kupuji si odštěpek starého tvrdého sýra z Nizozemí. Na své toulky po kopcích si beru termosku horkého čaje s medem, který sem si zvykl denně ráno a i večer pít. Minulý týden jsem vdechl spirálky od Meka a dneska langoše ...doma mám asi tři nebo čtyři týdny rozbalené sušené švestky,ananas, praženou kukuřici a možná i směs ořechů. Celý ten bordýlek skladuji v uzavíratelném chlebníku a čas od času tam zavítám. Inspirovaný teprve nedávnými objevy pyramid v Bosně, čistě teoreticky si na své toulky vybírám vrchy podobné tvarem i postavením a výškou. Začal jsem pěkně od kopců ke kterým mám nejblíže. Projíždíte li okolo Švihova, nelze nevidět Vrch Běleč. Původní plán na tři hodiny, projít se lesem,vyvenčit při tom psa kouknout se do kraje a dom, narazil na šesti hodinový skluz...nenosím hodinky a tak k mému překvapení... Snažím se chodit barevně ošacený, cestou jehličnatým lesem prosázeným alejemi listnatých stromů, potkali jsme krásné laně společně s vůdcem a ochráncem jelenem. Sedl jsem na bobek,pes si lehl a tím jme všem ukázali že nejsme pronásledovatelé. Celé stádečko pozorujíce nás ladnými pohyby bez spěchu pomalu se vytrácelo z dohledu a jako poslední ohlédl se mohutný svalnatý krk, nesoucí hrdě krásné oči mezi těžkým parožím. Celá ta nádhera zastavila čas a jen bolest nohou v nepřirozeném posezení donutila mně se pohnout. Samotný kopec nejen že nezklamal, ale tak jak jsem předpokládal, i když jistě tisíciletými vlivy času je jistě o v řádech desítky metrů menší, nemá po obzor konkurenci... Druhý takový, nejen že se jmenuje jako můj předchozí pes Buč, když jsem je na mapě spojil přímkou, prochází čára přes obec kde bydlím....kousek od baráku mám skálu, s kusem prastaré legendy a i když není zdaleka největším vrchem v blízkém okolí, je z téhle skalky průsmyky a údolími vidět až na ten samý obzor jako z Bělče a Bůče. Nevím jak si to kdo přebere, pozoruji na sobě že energii slyším. Rád bych to probral jestli někdo má podobné zážitky.. Zima ně zatím nepřemluvila k odchodu do domu, ráno se budím ozdobený zlatým listím, jenž při pohledu na noční oblohu padá jako hvězdy z nebe. Začal jsem zase spát asi tak čtyři nebo pět hodin, úmyslně proto dost často ponocuji, brzká rána věnuji meditacím. Než to tady opustím uplyne ještě dost času, počítám do tří let... Peru v Jižní Americe není zdaleka zemí nejoptimálnější pro cizince a trvalý pobyt. Moje Eldorádo je zatím Francouzka Guyana. Do té doby mám dost co dělat se vypořádat se systémem... Chtěl bych si půjčit mikroskop a osvědčí li se moje teorie si hi i koupit. V Německu je vědec který suší kapky vody a kouká na její strukturu...voda je senzitivní, tím samým kapátkem a stejnou vodou má každý člověk jinou strukturu téhle kapky. Chtěl bych si tímhle principem nechat radit od vody... Nu to je asi ve zkratce všechno, snad jen mě napadá ještě jedna taková prkotina.. .po vypití šálku čaje začal jsem balit na cestu, když to na termosce sedí hřebec. Samo sebou luční koník, přiložil jsem ruku k tělu termosky a koník zadupal. Nejprve dvakrát přední pravou a pak třikrát přední levou. Opatrně jsem to po něm zopakoval prsty a k mému úžasu si tenhle luční oř vesele přelezl do dlaně Po chvilkové výměně sympatií jsem mu ruku natáhl ke skoku domu do trávy a on po vzoru Šemíka se mohutným skokem rozloučil.*

Zdravím všechny nejedlíky, polojedlíky a samo sebou i jedlíky. Chtěl bych vám všem dodat do tohohle šedivého počasí, trošku pozitivního myšlení Pomalu přituhuje a vlhko leze pod kůži, ovšem nic se nemění na nádheře spaní pod širákem. Nádherně provoněná rána v mlhovém oparu a společné probouzení se s prvním ospalým štěbetáním ptačích druhů v rozlehlých korunách majestátních lip. Pečivo kupuji abych nadrolil na parapet a do krmítka, připomínající perníkovou chaloupku na březové větvi. A pak sedím a z jedné strany moje psice Bobina ze strany druhé pes Kubát a tiše zíráme na tu parádu přicházejícího nového dne. Ptačí temperament a kolikrát i ztřeštěné dovádění vžene mně do těla touhu celý protahovat se a pohybem dostat provozní teplotu.. Samo sebou po celé té proceduře chtě, nechtě, musím si pomalu uvědomovat co mně čeká za povinnosti. Nic méně, rozběhnu se do nového dne a naladěný na svoji frekvenci, přicházející stresy zvládám s vnitřním klidem... Přeji vám sluníčko nejen na obloze, ale především v dušičce *

http://www.youtube.com/watch?v=d75QQLe4AuM&feature=share&list=PL7D8C755845679154

Henryho obdivuji a pokládám za mého mistra učitele. ...nic méně, z moje ho omezeného pohledu, za šílené pokládám žít tady. Nejsem ani chytrý a ani šikovný. Musím poslouchat hlas srdce, jestli mně rozumíš. Jdu za svobodou, chci vyhnat všechny ty choroby duše. Těším se až zapomenu na hodiny a kalendář, na všechny ty ,,dobroty,, co život v Evropě přináší. Jsem architekt vzdušných zámků, stačí malý pozemek a dlouhé lano. Na tom laně vznášel by se altán,vysoko nad mraky neomezený počasím. O dualitě a jednotě jsem dost přemýšlel. Cítím to jinak. Vždy budu cizinec tam kde se ženám nedaří, kde z dětí udělají ospalé jehňátka kráčející ráno do školky. Kde pilířem ekonomiky jsou stroje na zabíjeni lidí, na jejich pomalém otravování těla(tabák,alkohol,chemický léky). Všechno co aktivně vnímáme kolem sebe je hmota. Začínám si všímat víc toho ničeho,prostoru který hmotu obklopuje. Jestli máme opravdu něco společného se vším co nás obklopuje,bez rozdílu vzdálenosti a času, to společné je právě prostor. Místo mezi tebou a vším. Sám pak,až moje hmotná tělesná schránka vlivem látkové přeměny, dříve či později ztratí na hmotnosti,stanu se součástí prostoru,tedy všeho. Moje hmotné tělo, je moje království, moje hospodářství. Můj chudý duch, moje bohatství.*

...Peru rozhodně není nejoptimálnější zemí z pohledu uprchlíka z Evropy. Ovšem konečně jsem se dopídil po čem jsem v Jižní Americe toužil ...žádné železnice, jedna silnice a jinak ráj. Žádné víza, jazyk úřední francouzština a měna euro. Plánu ji si koupit kousek půdy a z aklimatizovat se. ...uvidíme jaké plány se mnou má život a do jaké míry se do bude shodovat *