fornax1713

..naposledy minulý rok. Sousedka ho upekla i s nádivkou Rozhodně říše hmyzu je obdivu hodná. Jenže cizopasníky nemusím. Filcky, štěnice, blechy a ,, tuta" parta, je divné společenství. Komáry a upíry nevyjímaje. Zatím je mír *

Konečně se oteplilo .) Napjatě čekám jestli mně něco bodne. Sem tam pošilhávám po komárech a zapomínám na mír mezi námi...Henri nemá problémy s hmyzem Mír trvá *

..ráno při cestě do práce, jsem si naplánoval langoše. Čas od času si na něj pomyslím. Zaparkoval jsem proto na dohled od stánku s občerstvením, v Plzni na Dubravce, na proti Centrumu... vlastní těsto Ani jsem nevylezl z auta a po chvilce odjel. Chuť a nutkání mě přešlo s pomyšlením, že si to ponesu v útrobách, že to tady bude cítit, což kupodivu stačilo. Druhý aspekt tohohle zážitku spočívá, že to jsem píšu. Kdo mně nezná, možná si pomyslí, že si tady masíruji ego. Já se domnívám, že mně prostě pomáháte. Děkuji za to. *

...to souhlasím, nerad bych bral nikomu víru. *

..nemám rád Bibli. ..neznám autora a ta kniha je příliš mladá a nesrozumitelná. Proto ji i s veškerou pokorou, žel Bohu, nemohu považovat za zdroj vědění a autority. Ba naopak.... Nic méně, raději fandím a asi se i modlím, za lidi jako je Vladimír. Nezakecávejme jeho původní myšlenku, tohohle veřejného fóra a debatujme o cestě k přechodu. Té cestě, která nás doprovodí na onu pomyslnou možnost volby, kudy dál. Moc teorie, není v nic nedělání, je to jen zárodek v metamorfóze. Vaše obavy a strachy, postavím na rozkvetlé louce, v domečku z karet. Posadíme se opodál a tiše počkáme, až z prvních záchvěvů motýlích křídel, se celý sesype. Není se čeho obávat a za tím si stojím. Nic horšího, než co se nám právě všem děje, určitě na téhle cestě potkat nemůžeš ! *

Naše žalostné novodobé dějiny, plné náboženství, hrůz, válek a utrpení z peněz, jsem se snažil pochopit dost dlouho. Dneska je pokládám za nesmyslný úděl z dob temna a pohrdám všemi těmi katedrálami. Pohrdám všemi kulturami, v nich jsou ženy brány jako méně hodnotné. Stydím se i za společnost z které jsem vzešel a to už delší dobu. Díky nejedení, uteču tomu stínu duše, ke slunci, které svítilo v dobách moudra života. Sice kráčím nevidomí, ovšem cestou srdce, které z dálky hřeje ono prastaré moudré sluníčko. Vaše děti a následující pokolení, budou přímými účastníky oné vše-přítomné inteligence. Více než na náročnosti školních osnov,čím dál více požaduje se na absolventech vědomé chápání toho, kdo jsem, odkud přicházím a kam směřuji. To také mnohým pomáhá rozšiřovat své možnosti, bez egoistického přeceňováním se. Jako jasně zářící hvězdy z tunelu temna pak vidím ony nespočetné příklady lidských hrdinů a přemožitelů mentálního času. Právě jsem jednou tohle jasnou hvězdou celý den osvícen a posílen i do dnů dalších. pan Móhandás Karamčand Gándhí. *

Začínám nabývat přesvědčení, že je to především cesta duchovní. Žít ohleduplně, nelhat, nekrást, chovat se ekologicky, radovat se z maličkostí, tam někde započala duchovní cesta u mě. V osobní morálce normálního žití. A když už jsem si myslel, jak že dobře jsem si to nevybral,pěkně po ušlapané cestičce, nijaký Francouz, záhadným způsobem, mně poradí, abych také na té cestě otevřel oči a rozhlédl se kolem. Do tohohle okamžiku setkání, jsem neměl ani tušení, že jsem nevidomý. A abych toho ještě neměl málo, také se říká že ve třech je společnost, na té samé cestě v onom čase, jakási postava snad komika nebo co, začala povídat o přítomnosti okamžiku. Pan Eckhart Tolle. Zuby, nehty, se držím té ušlapané. Zřetelně pociťuji, že marně. Stojím před rozcestím, tečou mně slzy a mám na výběr. Po té staré ušlapané..., ale už vím kde a kdy končí, bydlím u hřbitova. Ukazatel směru k cestě druhé, možná že ne zdaleka tak pohodlné a kdo ví jak dlouhé a s jakým koncem, není zřetelně čitelný a není ani divu, když jsem slepec. Jediné na co se mohu spoléhat, je tam někde z dálky jako by tlukot srdcí obou pánů učitelů.

Nikdy jsem nepochopil a neustále nemám vyjasněné, k čemu že slouží celibát ? Milování, pro mně představuje vrchol komunikace. Toužím po milované osobě a zároveň se jí stát. Ovšem také si začínám myslet, že duchovní osvobození, neumožňuje být se životním partnerem. Těžko bych se kdekoliv na téhle planetě o tuhle milující duši nestrachoval...a co hůř, pomalu se zdávám všeho, do tří let, to mně bude padesát, nechci krom osobních dokladů, sebou nic vláčet. Nic čeho bych se nebyl ochotně vzdal. Láska nemá možnost volby, na tomhle životním rozcestí bych slepě následoval právě ji, se všemi bonusy i strachy. Na druhou stranu, umožní mně to milovat každého ? Prekérní situace, nesmím se zamilovat *

..tenhle týden ani sousto a kupodivu, krom nepatrných záblesků, ani žádné chutě... Dokonce jsem upustil od plánu na vaření svíčkové omáčky. Vadí mně tam to maso, no a bez masa, zase nemám zkušenosti a už se to učit nechci. Na příští týden se těším, prostě jen tak. Chtěl bych navrhnout vidět se pravidelně,možná co nejhojnějším počtu. Vím že to máme k sobě daleko, ovšem co je jeden den v měsíci, strávený na cestách ? Také se blíží léto a čas dovolených a různých festivalů. Tímto navrhuji najít si nejvhodnější fesťák a v symbióze s ním se scházet pravidelně, jednou za rok. ˇ Účastnil jsem se několika ročníků ,, Mystického lesa". To je ode mně první konkrétní návrh. Tak co vy na to ? *

...už samotné bez úspěšné belhání, je o proti hlouposti skeptiků, překonání duchovních Himálají. Nikdy belhajícími nebudu opovrhovat, ba naopak, rád jim poskytnu rámě. Až jednou budu sám belhat a to si myslím že budu, poprosím jen o shovívavost. Na té pak osvobodím ducha *

..omlouvám se milá moje, myslel jsem si že si kluk příjemné překvapení. I když dušička je bezpohlavní, přeci jen mám ženy raději. Tím jak bývají fyzicky slabší, v životě jsou mnohem moudřejší. Nemyslím si o nedostatcích druhých, nic špatného. Nic co je lidské, mně není cizí. Špatné je si své nedostatky nepřipouštět a být v iluzi ,že jsem lepší než ve skutečnosti jsem. Vážím si každého koho znám i s jeho chybami, pokud mně stojí za to ho i nadále znát. Zároveň vím, že není mnoho lidí kteří mě poznají osobně, takového jaký jsem a i přes to, si léta našeho kamarádství a mě váží a já jsem vděčný za ně. Neboť, z pravidla bývá to, že co je letité, je i hodnotné. Také pomalu zjišťuji můj střemhlavý let...fakt mně to šokovalo ! I ta jednoduchá dostupnost poznání pomoci přechodu byla na dosah vědomé touhy, aby tady na tom světě opravdu bylo něco jinak Teprve postupem času jsem se začal dozvídat o Henriho radách na přípravu takového rozhodnutí a musím jen souhlasit. Určitě je to lepší cesta. Ovšem tu noc, z obavy že nevydržím koukat do konce, jsem onu nahrávku posunoval tak, abych zjistil jestli v besedě dojde také na postup jak nato. ...tak že mně dost uniklo, čehož nelituji Pravděpodobně ona jediná moudrost poznání pravdy, se šíří bez vědomého učení. Je tady, obklopuje nás a tak i za cenu ztráty té osobnosti,za kterou se pokládáme, nebojme se si ji nechat pustit pod kůži. Čisté duši neublíží. *

Od brzkých ranních hodin, s přestávkami, čtu :,, Životní styl bez jídla " napsal to Joachim M Werdin. Ještě nejsem ani za polovinou a pobaveně s upřimným úsměvem, i když bych to takhle výborně nepopsal, žasnu jak jsem s tím co říká ztotožněn. Jeho termín ,,nejedlíci" mně dostal...začal jsem s ne jedlíky s trochou ironie k názvu breatharián, který je pro mně dost obtížný.. Vřele doporučuji, zatím fakt výborné. *

..také si myslím, že člověk který je tímto fenomenem fascinovaný, nemusí v současném prostředí a dané chvíli mít ideální podmínky na k přechodu. Neignoruje li tady tu informaci, ponese si ji dál svým životem, jako další možný duchovní potenciál v sobě. Osobně cítím k lidem, schopným něco tak nemyslitelného nezavrhovat, něco jako rodinné pouto. A je mně fuk, jestli zrovna potraviny konzumují či nikoliv.*

Celý můj příběh je po pravdě popsaný tady. Nejen pro inspiraci a bádání každého, ale i pro lidi kteří tomu nevěří a uvidí mě jíst... V neposlední řadě i pro mě, nežiji ze vzpomínek a tak si to občas také přečtu. Hmotnost mně přestala klesat na 79 kilech a v současné době zesiluji a vážím posledních deset dní 83-84 kg. Cítím se skvěle a tenhle týden mně vyloženě dělá dobře nejíst a nic si k jídlu neplánovat. Jsem bez pokušení a myšlenek co jak chutná. S největší pravděpodobností vděčím za tenhle blažený stav rannímu rituálu, který každý den s potěšením vykonávám. Spojil jsem cvičení s různým protahováním se a dýcháním v tureckém sedu. Nic metodického, prostě jak mně napadne a nebo podle hudby ( arabský chillaut). Možná dobrý začátek, jak konečně nastartovat pravidelnou duševní hygienu. Za hotového ne jedlíka se osobně budu považovat až po létě. Když to dopadne, s potěšením každého vyzvu, aby tento stav vzal na vědomí *

Zdravím a přeji krásný den* Ztotožňuji se s názorem, že prostředí ve kterém začínáme přechod, má úměrný vliv na výsledek. Duševno hraje v tomhle ohledu prim a asi jen lidé typu Dalajlámy, nebo pana Mandeli, by si s přechodem poradili třeba i v kobce. Nebylo by vůbec marné scházet se jednou měsíčně osobně a povídat si. Jedlíci i polo jedlíci a ne jedlíci, stejně jsme všichni duševními Breathariány.*

Ahoj, držím palce. Jestli nebudete proti, rád se na vás přijedu podívat. Jinak si nemyslím že je to až takový risk. Hlídat si základní kriteria a samo sebou dělat to jen v případě pozitivního vlivu na duši i tělo... není to o přemáhání sebe samého ! Tenhle týden, mně nic k jídlu nesvádí, ba naopak mívám chvilkové blažení už jen z pocitu přítomnosti prány. Podle dostupných informací, co se týká úmrtí v průběhu přechodu, tak to vždycky bylo na dehydrataci ! Také paní Jasmuheen na jedné nahrávce tvrdí, že už nikomu nedoporučuje sedm dnů nepít ! Já osobně bych se nikdy do přechodu s toto podmínkou nepustil a zase bych to považoval za lidskou fantasmagorii. Proto ještě jednou opakuji, že jsem díky Henrimu , obyčejnému lidskému přístupu a besedě, dostal takový šok na duši, že od té chvilky jsem tam*

..jestli to zabere, dám si ještě jeden přechod )*

Díky moc, no proto že jsem schopný toho vypít dva litry za den... tak se ptám. Se dvěma stroužky česneku to fakt zahřeje. Většinou po tom prahnu, když je fakt samec.(zima) Střídám to s čajem a tak snad je to něco jako čajík z bylin....? Hezký den*

.Ahoj,můžete prosím někdo odhadnout kolik je energie v nožem nastrouhané polevkové lžíci mrkve, lžíci celeru a lžíci petržele. To celé osolené a přešlé varem v litru vody? ....výborné do zimy a spravení chutě *

..všechno souvisí se vším...? před sedmi lety, při výběru domu ke koupi, mně v nepřehledném množství nemovitostí okolo Plzně, padl do oka ten ve kterém žiji. Možná, ten dům, pro svůj zdánlivý hendikep, sousedí se hřbitovem, byl stále volný. Z prvního patra, z prosklené terasy plné kytek, přes asi patnáct metrů širokou zatravněnou zahrádku, ukončenou dvou metrovou zdí, která drží ještě asi metrové pole pleteného, tmavě zeleného, plotu podél, jako vstupní brána pohledu k sousedům, majestátně rostou čtyři letité lípy, jejichž polohy jsou ukazatelé světových stran a v průsečíku mezi nimi, na betonovém podstavci, je ukotven masivní kovový krucifix. Mohutné ničím neohrožené kmeny okolo kříže,jako by si chtěli tenhle křesťanský symbol nechat pro sebe, uzavírají se v úctyhodné výšce, do jedné obrovitánské koruny. Z pravé strany tohohle úžasného biotopu, jako by ochrana před povětrnostní nepřízní, vyhlíží do malebné krajiny ,lety poznamenaná věž místního kostelíčka. Snad každou neděli, ve čtvrt na dvanáct, tlukot srdce zvonu ve věži, svolává věřící z okolí k dopolední bohoslužbě. Nalevo pak a dál dozadu,začínají první místa věčného spánku... Nu a dneska v noci, i když v téhle části domu není žádné velké teplo, jsem při tomhle pohledu mezi hojně zapálenými plamínky svíček, které do tmy vytyčovali rozlehlí prostor pohřebních obřadů, začal pociťovat stav neobvyklého rozpoložení...? Hned jsem zhodnotil onen okamžik tak, že krom dvou kocourů, dvou psisek a hejna ptáků, si ještě začnu povídat se sousedy, je přinejmenším humorné Osobně se nechci a nebudu pouštět do podobných rovin poznání, zatím neznám sám sebe. ...ale zajímavé *

Slovenština je moc krásný, měkký jazyk, zvláště pak vynikne v poezii či v textech písní *

... málem bych opomněl dosti podstatnou změnu, za kterou jsem moc rád. Zkrátila se doba mého spánku a tím se prodloužil život v bdělém stavu, to by měl Fučík radost.... teda já ji mám *

Kdybych to opravdu byl schopný dokázat, žít jen z prány, bez pokušení, určitě bych se k jídlu nevracel. A proč také? Po každém pozření čehokoli, se stejně cítím divně, jako by s vetřelcem v útrobách a těším se až zas budu prázdný.. Pomyšlení na pravidelnou stravu a puštěnou ledničku a návratu ke starým zažitým návykům, mně děsí a kategoricky si ji nepřipouštím. Nikdy se už nechci a nebudu stravovat jako dříve, tím si začínám být v celku jistý. Proto už nyní děkuji všem a všemu co mně k této cestě přivedlo I kdyby nic jiného, každý třeba jen nepatrný krůček do předu, je přeci jen v životě inspirativní. Každá naděje, každý vysněný cíl, každý lásky plný smysl . Každá lidská dušička, ta co už žije, i ta co už skonala a nebo každá panenská, co se teprve narodí, stojí za jednotlivou ochranu osobní i hromadnou ochranu jediné. ...krásný názor, že duše je bez pohlavní.... mam vás rád lidské dušičky a děkuji vám, ve vás vidím sebe*