Redakce

Ahoj, přeposílám pozvánku Hanky Ráda bych Vás všechny pozvala na společné sdílení a diskuzi všech breathariánů či zájemců a to Datum: 7.2. od 18:30 do 20:30 Místo konání: Pražské A centrum (Vítkova 10, Praha 8 - Karlín) Přihlásit se můžete na www.acentrum.eu v rozvrhu na příslušném datu. Diskuzi o možnostech žít ze světla či prány nebo-li o breathariánství nedávno rozvířil příjezd Henriho Monforta, který už 9 let nejí hmotnou stravu. Natolik mne to inspirovalo, že jsem absolvovala 21 denní přechod na pránu. O mých zkušenostech a o tom, jak jsem na tom nyní - další měsíc poté, bych se ráda podělila se všemi, kdo budou mít zájem. Zároveň bych ráda dala dohromady lidi, kteří tak žijí nebo je to zajímá a podpořila se vzájemně na této cestě. Těším se Hanka. Přejít do Kalendáře pro podrobnosti

Druhé DVD představuje 68 minut bonusového materiálu. Vedle krátkých odstavečků o autorech samotných jsou to především čtyři samostatné rozhovory se zajímavými osobnostmi spojenými s příběhem breathariánství. Osobnosti nejsou nijak zvlášť uvedeny do souvislosti s Fritzovým příběhem, jejich výpovědi jej však zajímavě doplňují. Prvním byl rozhovor s Jasmuheen, Australankou, která je známá svojí zásluhou o propagaci myšlenky breathariánství i 21 denního procesu přechodu prostřednictvím svých přednášek a knih. Jasmuheen odpovídá na otázky, jak se k celému tématu v devadesátých létech dostala, vysvětluje, že ona sama není autorkou metody 21 dní, jen o ní ve snaze ji nějak uceleně a logicky představit, začala psát články na základě zkušenosti ze skupin, které na to téma v té době v Austrálii vznikaly. Popisuje jak ji svět označil za neoficiálního vůdce celého breathariánského hnutí a kdykoli se kdekoli cokoli stalo, byla za to hnána k zodpovědnosti právě ona. Argumentuje, že 7 lidí z 10 při 21 denním procesu opomíjí pravidla uvedená v knize a že se rozhodla od 21 denního procesu od roku 1990 distancovat. Vysvětluje rozdíl mezi lidmi přiklánějícími se k různým životním směrům a z toho vyplývající jejich odpovídající připravenost k žití bez hmotné stravy. Dr. Sudhir V. Shah je profesor neurologie a vedoucí týmu, který podrobně zkoumal Prahlada Janiho v době jeho pobytu v nemocnici v Ahmedabadu v roce 2006. Sudhir popisuje podmínky pozorování, vyjmenovává testy, kterým byl Prahlad vystaven. Vysvětluje podmínky testu, skutečnost, že, pozorovaný byl pod nepřetržitým dohledem monitorovacích kamer a potrvzuje, že během deseti dní, během kterých byl Prahlad Jani zkoumán, nepřijímal žádnou pevnou ani tekutou stravu a nevykonával malou ani velkou potřebu. Potvrzuje dále, že všechny testy vykázaly normální hodnoty a konstatuje, že pozorovaný jev je obtížné vysvětlit současnými poznatky vědy s ohledem na fakt, že Prahlad Jani k zachování svých životních funkcí nespotřebovává žádné kalorie. Zamýšlí se také nad možným vysvětlením příjmu jiného druhu energie z vnějšího prostředí a vyzývá výzkumné týmy současných vědců, aby tento fenomén pojali jako výzvu a hledali vysvětlení. Předpovídá, že věda o energiích je vědou budoucnosti, která změní patrně pohled na vědu samotnou. Dr. Michael Werner (* 1949) je doktor chemie a ředitel výzkumného institutu ve švýcarském Arlesheimu. Sám nekonzumuje hmotnou potravu od ledna 2001, rozhovor s ním byl však pouze v němčině, kterou příliš neovládám a tak jsem jej musel přeskočit. Byl ze všech rozhovorů nejdelší a jistě zajímavý, autor v něm popisuje svoji zkušenost s breathariánstvím i se zamýšlí nad pozicí breathariánství v rámci současného vědeckého poznání. Posledním bonusovým hostem je jogín jménem Swami Vivekananda Saraswati, který jak vyplývá z rozhovoru, do určité míry přihlížel Fritzovu pokusu o přechod k breathariánství. Swami ve svém prvním vstupu nejprve srovnává křesťanské a jogínské pojetí spirituality a přechází k prvním zmínkám o breathariánství, jak je údajně představil v roce 1946 ve své knize Životopis jogína Paramhansa Yogananda. Ten v knize popsal příběh Theresie Neumannové a Giri Baly se kterými se na svých cestách setkal. Swami příběhy obou žen podrobněji rozvádí. Swami dále odkazuje na zmínky o maně, jak je zmiňována u starověkých Židů i v příbězích z doby Ježíše. Díky maně, která prý vznikala v podobě krystalků tvořících se na povrchu kamenů, dokázali lidé v poušti přežít bez potravy dlouhé měsíce. Dále je popisován příběh jogína, který dokázal při pokusu v Rockefellerově institutu vydržet bez dechu pohřben pod zemí po dobu několika dní. Z těchto příběhů Swami naznačuje, že příjmem energie z jídla nebo dechu lze pravděpodobně nahradit z alternativních zdrojů. Swami vysvětluje, že se jedná o otázku stavu mysli, podobně jako u lidí přecházejících přes žhavé uhlí, jev, který také nemá vědecké vysvětlení. Swami dále poukazuje na to, že ze 100 absolventů 21 denního přehodu vydrží nejíst pouze 1-2. Je to podle něho z důvodu silné společenské funkce jídla, která lidi spojuje, a bez které by se jednotlivci ocitli v izolaci. Na závěr se staví skepticky ke snaze prokazovat breathariánství před vědeckými týmy, neboť z podstaty lidské povahy budou lidé mít, podle Swamiho, vždy tendenci pochybovat bez ohledu na předložené důkazy, podobně jako u vegetariánství, při kterém si i přes všechny důkazy někteří nakonec řeknou: 'Tak možná že to jde, ale já bych si stejně dal stejk.'

Ahoj všem, Rád bych napsal pár řádek o dokumentárním filmu No Way to Heaven (2008), který vznikl jako první dokument o breathariánství a spolu s Na počátku bylo světlo (2010) tvoří dvojici dvou dosud jediných celovečerních dokumentů na toto téma. Autory dokumentu jsou mladí Christof Schäfer (*1981) a Janos Tedeschi (*1983), kteří na filmu pracovali v létech 2006-2008 a film se stal jejich prvním celovečerním dokumentem. Film jsem si objednal přes Amazon a po týdnu čekání na mne již čekal na poště. Po otevření obalu mne uvítala hned DVD dvě. První DVD obsahuje dokument samotný, na druhém se nachází několik bonusových a stejně tak zajímavých rozhovorů. Začněme tedy tím prvním. Dokument No way to heaven je z pohledu scénáře velmi jednoduchý. Na rozdíl od Na počátku bylo světlo nezapojuje takové množství postav, naklade tolik otázek, nepropojuje se s obory fyziky či medicíny. Osu dokumentu tvoří skutečný příběh švýcarského mladíka, který se rozhodl na thajském ostrově realizovat takzvaný '21 denní proces' přechodu k breathariánství. Tento proces je v reálném čase dokumentován po celou dobu 'experimentu' a my máme možnost se jej zblízka účastnit. Tato ústřední linie dokumentu, je rozšiřována třemi vsuvkami, které v klíčových okamžicích příběh mladíka přerušují a odbíhají nás seznámit s dalšími zajímavými postavami breathariánství. Tyto vsuvky jsou obsahově velmi schématické a nedávají postavám příliš možnost představit jejich konkrétní zkušenost, fungují však samy o sobě a dávají dokumentu další rozměr. Zatímco je tedy dokument poměrně skladebně jednoduchý, tím, že jsme svědky mladíkova příběhu, který sledujeme téměř den po dni, očekáme každý jeho nový den se zaujetím a jsme do příběhu jednoznačně vtaženi. Příběh samotný začíná záběry nám dosud neznámého mladíka, který si připravuje v jakési kuchyňce nápoj. Až s postupem času se dozvídáme, že se jmenuje Fritz, pochází ze Švýcarska a nachází se se svojí přítelkyní v chatce na odlehlém thajském ostrově, kde se připravuje na svůj přechod k breathariánství. Z výpovědi mladíka do kamery se dozvídáme, že se zajímá o jóju a že průvodcem procesu je mu kniha Život ze světla (Autor MIchael Werner) Ve čtyřech dějstvích se pak odehrává příběh samotný, ve kterém máme možnost sledovat průběh jeho proměny v téměř denních intervalech. Po posledním napití se začíná první týden procesu, během kterého se Fritz chystá nepřijímat žádnou potravu a během kterého nebude ani pít. Z výpovědí se dozvídámé o jeho motivacích, očekáváních i pocitech z jednotlivých dní, sledujeme změnu váhy, atmosféru doplňují úvahy jeh přítelkyně, která ho na jeho rozhodnutí doprovází i dlouhé a někdy až meditativní záběry z prostředí ostrova. S obtížnými prvními dny se Fritz přibližuje k sednému dni, po kterém již bude moci pít. První dějství končí 6. dnem, ve kterém již s viditelnou úlevou Fritz očekává blížící se poslední den jeho žití bez vody. Již zítra se bude moci napít. Zde přichází na řadu první vsuvka, kamera se toulá po neznámém městě, jak se později dozvídáme indickém Ahmedabádu, kde byl ve Sterlingově nemocnici prováděn známý test s Prahladem Janim, 82 letým indickým svatým mužem, který nekonzumuje potravu ani nepije již řadu desetiletí. Hlavní vyšetřující lékař i další členové personálu popisují průběh testu, při kterém Prahlad Jani nepřijímal pevnou ani tekutou stravu, nebylo u něho pozorováno po celou dobu testu žádné vyměšování a jeho vnitřní orgány byly nalezeny v naprostém pořádku. Na rozhovoru z prostředí nemocnice v zápětí navazuje reportáž z místa, kde Prahlad Jani žije, jeho pomocníci ukazují jeho komůrku, lůžko, umyvadlo, zazní i pár vět od Prahalda Jani samotného. Vracíme se zpět ke Fritzovi, který se mezitím s blížící se půlnocí šestého dne slavnostně připravuje na svůj první šálek. Je viditelně šťastný. Následuje druhý, snazší týden procesu, ve kterém již Fritz může pít, zatím jen ředěné nápoje. Přichází druhý vsuvka, kterou je reportáž s indickým džinistou a vyznavačem hledění do slunce jménem Niranjan Bhagat. Ten vysvětluje v základě možnosti přijímání energie ze slunce i to, jak díky hledění do slunce omezil množství přijímané hmotné potravy o 30-40 procent. Po rozhovoru v domě jej sledujeme při jeho ranní praktice. Po ní Niranjan vysvětluje, jak se mu po této praktice zlepšila paměť natolik, že dokáže zpaměti recitovat džinistické svitky v délce 24 hodin, aniž by se opakoval. Vracíme se ke Fritzovi, který je zatím 14. dnem bez jídla o 4 kg lehčí. Zatímco oceňuje zkušenosti z prvního týdne, dodává, že má pocit, že k dalšímu zvyšujícímu potenciálu nedochází a že může pociťovat i jeho ústup. Zahajuje svůj třetí týden bez jídla, během kterého se dozvídáme více o Fritzovi samotném. Fritz konstatuje, že jej doprovází pocit nedostatku energie. Máme opět možnost s ním prožívat jeho dny, kdy se vydává za nákupy nebo okamžiky, kdy se koupe v přírodním jezírku. Příběh přerušuje poslední reportáž. Seznamujeme se v ní s postavou Indky jménem Sanjay Padhiyar, která ve svých údajných 110 let upoutána na lůžko odpovídá na otázky dokumentaristů. Potvrzuje že od doby, kdy žila v místě zvaném Orisa, kde se věnovala meditaci, tedy asi po dobu 60ti let nepřijímá potravu. Odpovídá na otázky co hledala při meditaci a co během ní prožívala. Jak se daří Fritzovi se dozvídáme v zápětí. Jeho přítelkyně vysvětluje, že se oba chystají zpět do thajské civilizace, kde budou vystaveni hojnosti nejrůznějšího jídla, připomíná, že v obdobích po procesu dochází u lidí často k návratu k běžné stravě ze společenskéch důvodů a se špetkou přátelské zlomyslnosti je zvědavá, jak se Fritzovi bude dařit. Následuje střih na ni a Fritze jak sedí vedle sebe v thajské tržnici a zatímco ona si dopřává porci čerstvého melounu, Fritz s lahví džusu v ruce se rozhlíří a usmívá, možná přemýšlí, co bude dál? Následuje přepis emailu, který autorům přišel po 28 dnech od započetí Fritzova procesu, ale na ten si počkejte sami

3. díl

2. díl

Supreme Master TV uvedlo třídílný medailon věnovaný Zinaidě Baranové, která již přes deset let nepřijímá žádnou hmotnou potravu. Podle vlastních slov přestala jíst 26.3.2000 a pít o 18 dní později. Dokument je opatřen i českými titulky. 1. díl

Hezký rozhovor s Henri Monfortem v češtině vyšel dnes na Novinky.cz. Copyright: Petr Hloušek - Právo „Osmapadesátiletý spisovatel Henri Monfort z francouzského Nantes přijel v listopadu do Česka na pozvání Jaroslava Duška a svými přednáškami vyprodal sály po celé republice. Důvod? Tvrdí o sobě, že žije nezávisle na jídle. Bez jídla člověk přežije nejvýš tři měsíce, bez vody tři týdny. Vy tvrdíte, že nejíte devět let. Jak je to možné? Je třeba jasně rozlišit mezi hladověním a pránickou potravou. V tom je veliký rozdíl. Já se vyživuji, ale ne jídlem. Pokud hladovíte, vyčerpáte svoje zásoby a maximálně po čtyřech měsících je po vás. Mnoho lidí má dualistický pohled na svět. Tady jsem já a to je vesmír. Pokud se vnímáme odděleni od vesmíru a přírody, vyčerpáme si brzy svoje miniaturní zásoby. Pránická potrava, kterou se živím já, je výživou. To znamená, že jsem sice přestal jíst, ale naprogramoval jsem své buňky tak, že nebudu hladovět, ale vyživovat se vesmírnou energií. Takže vy sice nepřijímáte fyzickou potravu, ale nehladovíte? Jím nonstop dvacet čtyři hodin denně. Mé buňky si berou pránu ze všeho, co mě obklopuje. Pijete tekutiny? Vodu piju, protože tak jako se sprchujeme zvenku, já se vodou čistím zevnitř. Když ale jsem třeba na dovolené, tak ani nepiju. Kolik vody pijete denně? Dnes je to například jeden lok.“ Článek v celém znění je na adrese zde.

Rádi bychom zde uveřejnili část rozhovoru s profesorem Michaelem Wernerem, ve kterém popisuje svoje zkušenosti breahtariánstvím, které provozuje od roku 2002. Michael Werner rohovor uveřejnil ve své knize Life from Light. K citaci z knihy jsme dostali svolení od nakladatele knihy. Strana 61 - Otázky na tělo Otázka: Četl jsem, že jste na pracovišti obklopen dalšími kolegy. Máte někdy pocit, že nejste brán vážně, nebo že se stáváte terčem zábavy? Jak už jsem dříve zmínil: Je-li jaký problém, potom je to problém společenský. Pro řadu lidí je obtížné vyrovnat se se skutečností, že někdo, možná někdo koho dobře znají nebo koho si váží, přestane zničehonic jíst. Osobně jsem se vždy držel zpátky a za normálních okolností stále držím, zvláště nejsem-li přímo tázán, pokud jde o to zda bych měl lidem říkat o svém způsobu vyživování se. To se osvědčilo jako dobrý přístup, který mohu zodpovědně doporučit. Na mém pracovišti nadešel jednou čas, kdy jsem 'musel s pravdou ven' a kdy jsem svým kolegům o svém novém způsobu života řekl a učinil jsem tak otevřeně, upřímně a ve vší skromnosti. Od té doby si na to mí kolegové již zvykli a tak to vice nepředstavuje problem a není dále zmiňováno. Otázka: Nemáte tedy žádné zdravotní problémy a tvrdíte dokonce, že se cítíte lépe než dříve? Mohu samozřejmě hovořit pouze za sebe a nemyslím si, že by nebylo zevšeobecňování správné. 'Život ze světla' není panacea - všelék, který by vyřešil všechny fyzické problémy. To by byl zcela chybný závěr, který by měl za následek řadu zklamání. Faktem ale je, že v mém případě jsem nezaznamenal žádné nevýhody spojené s tímto způsobem života, ale spíše pouze výhody zmíněné dříve. Cítím se mnohem zdravější a energičtější tělesně, stabilnější citově a duševně více jistější sám sebou, více probuzený a fit. Otázka: Výživu vnímáme také svými smysly. Všiml jste si, že by Vaše smyslové orgány byly více probuzené, všiml jste si, že byste mohl vnímat skrze Vaše smysly intenzivněji než dříve? To mohu rozhodně potvrdit. Dochází k tomu již při držení běžného půstu, při kterém se stáváte citlivější, často až opravdu přecitlivělí a nervóznější. To je velice důležitý bod, který by měl být zmíněn. Způsobů, jak si zvýšit citlivost, je celá řada. V principu na tom není nic špatného, ale může to mít i svá úskalí. Zjemnění vlastní citlivosti by mělo jít vždy ruku v ruce s odpovídajícím stupněm zvýšení vnitřní stability. Citlivost je dobrá pouze tehdy, je-li člověk také vnitřně stabilní. Ti, kdo jsou příliš citliví ale nedostatečně stabilní, budou pravděpodobně nakonec potřebovat vyhledat pomoc psychiatra. Psychiatrické kliniky jsou plné takových lidí a je to veliká tragédie. Za sebe mohu říci, že jsem na tomto způsobu vyživování se nenašel nic nebezpečného a to ani při 21 denním procesu ne. Cítím se značně stabilní a pokaždé, když se rozhoduji, zda v něčem pokračovat dál nebo ne, je pro mne přítomnost stability důležitou nápovědou. Kdyby tomu tak nebylo, opustil bych tento 'experiment' již dávno, vždyť cena by byla příliš vysoká a celá věc příliš nebezpečná. Otázka: Překvapilo mne, když jsem slyšel, že poté co jste přestal jíst, jste se stal více propojen se svým tělem. Obvykle když člověk sníží množství přijímané potravy nebo když začně běžný půst, vazba mezi tělem, smyslovým vnímáním, pocity a duševní oblastí se rozvolňuje. Je to rozhodně překvapivé a nečekané, že při vyživování se ze světla je tělo tak stabilní, když na druhé straně při běžném půstu je tendence ke snižování stability. Je třeba se však neprosto vyvarovat jednoho nedorozumění. Musíme si uvědomit jasnou hranici mezi jezením a vyživováním se. Jedna věc je přestat přijímat pevnou stravu. Když jedinec není následně vyživován, ztrácí svoji stabilitu a může rychle nastat problém. Když ale někdo přejde k vyživování se ze světla a rozevřel se vnitřně silám světla, může být potom plnohodnotně vyživován aniž by přijímal hmotnou potravu obvyklým způsobem a v takovém případě ztráta stability není nutná. Otázka: Co například špatný dech během 21 denního procesu? Ten problém je mi samozřejmě znám. Dochází k němu čast při jakékoli změně stravy - téměř vždy když v těle dochází k pročišťovacím pochodům - a to i během 21 denního procesu. Když k němu dojde, musíte si nalézt vlastní řešení. Možná si můžete čistit zuby o něco častěji, nebo čas od času cucat pepermint. To druhé ovšem nesmí být prováděno během 21 denního procesu, který vyžaduje přísné nejezení a nepití. Následně je to však naprosto v pořádku. Záleží na každém. Otázka: Uvedl jste, že pijete pravidelně. Jaký máte vztah ke kávě, vodě, džusu, vínu a tak podobně? Jak tomu bylo na začátku a jak je tomu dnes? Jak jsem uvedl, piji občas a to když jsem s lidmi, kteří jedí a to co piji, záleží na situaci. Mezi jiným piji kávu, která je k disposici téměř kdekoli, ovocný džus, vodu, někdy sklenici vína. Nepiji kvůli nějakému konkrétnímu důvodu nebo s nějakým konkrétním cílem a ani proto ne, že bych měl žízeň. Piji, abych byl společenský, ale zrovna tak bych nemusel pít vůbec. Když ráno vstanu, dám si během své snídaně s rodinou pravidelně šálek kávy nebo dva . V kanceláři si dám espresso o přestávce s kolegy. Během oběda si dávám sklenici vody nebo džus, nebo něco jiného. A odpoledne, třeba během jednání, si dám další kávu. Je to dosti proměnlivé ale množství, které vypiji za den, se pohybuje kolem litru nebo litru a půl. O víkendech, když jedu například na výlet na plachetnici, mohu pít jen velmi málo nebo dokonce vůbec. Záleží to opravdu na tom, co přichází. METABOLISMUS A STRAVA Otázka: Rád bych se dozvědel více o látkové výměně, která v sobě zahrnuje vylučování použitých látek, aby se mohly formovat nové buňky a aby postupně mohlo dojít k celkové obměně. Dochází během 'žití ze světla' k výměně buněk? Buněčná látková výměna u mne jednoznačně probíhá. Byla několikrát měřena a je více méně normání. Můj dech byl také monitorován a můj respirační poměr, to znamená poměr mezi kyslíkem a oxidem uhličitým ve vdechovaném a vydechovaném vzduchu je naprosto normální. To ukazuje, že mám normální buněčný metabolismus, který se projevuje na konci potravinového řetězce a který je tudíž měřitelný. Otázka tedy zní, 'kde začíná'? Odkud 'nerostné suroviny' pocházejí? Musí kdesi docházet ke kondenzaci původních částic na suroviny. Zda tomu tak opravu je a jaké jsou fyziologické podrobnosti takového procesu, nevím, a předpokládám, že to neví nikdo. Otázka: Co děje v trávicím traktu, když se v něm nenachází potrava a jak probýhá vylučování? K určitému vylučování dochází, například v moči, potu a vydechovaném dechu. Podrobné statistiky své moči jsem si vedl po poměrně dlouhou dobu. Množství vyučované moči je 80-90% objemu, který denně vypiji. K vylučování pevné hmoty dochází velmi málo: jednou týdně přibližně v množství vyprodukovaném králíkem. Dochází k tomu pravděpodobně z toho důvodu, že buňky jsou uvolňovány povrchem střev a možná proto, že tělo hromadí určité množství vlákniny obsažené v ovocných džusech. Během deset dnů trvající vědecké studie, během které jsem nejprve pil ředěný čaj a později pouze minerální vodu, k vylučování stolicí nedocházelo vůbec. Má střeva byla opakovaně pozorována pod rentgenem a ukázala se jako zcela prázdná. Pokud jde o trávicí orgány jako žaludek, střeva, jítra, žlučník a tak dále, ukázalo se, že nedochází k žádné regresi. Pozorování také ukázala, že nedochází k žádné degeneraci. Je naopak známo, že u lídí, kteřé drží půst, dochází po nějaké době k regresi, nejspíše z nedostatku výživy, která má za následek určitý druh 'sebe-trávení', 'sebe-kanibalismu', které v konečné fázi končí smrtí. Při výživě ze světla toto probíhá zásadně odlišně. Svůj každodenní stav pociťuji jako stav 'pozastavení' těchto funkcí. Přestože neaktivní, zůstává ceý systém neporušený. Jediným vysvětlením může být, že orgány nepřestávají být vyživovány - pouze jiným způsobem. To také potvrdily výsledky všech laboratorních pozorování. Nebyla zaznamenána žádná nedostatečnost. Pociťuji a prožívám tento stav stejně jako jsem se cítil dříve v období mezi jídly nebo po dokončení trávení. Otázka: Dokázal byste dnes sníst porci špaget, kdybyste na ně dostal chuť? Jsem přesvědčen, že bych kdykoli dokázal začal znovu jíst. Jak jsem zmínil, cítím svoje tělo a zvláště orgány trávicího traktu jako jsem je cítíl dříve mezi jednotlivými chody, když jsem ještě jedl. Myslím si, že orgány jsou v režimu učitého druhu odpočinku ze kterého dokáží reagovat a fungovat jako dříve. Otázka: Uvedl jste, že když jste začínal přecházet na breathariánství, měl jste spíše nadváhu, zatímco dnes je vaše váha stabilizovaná. Je pravidlem, že všichni lidé, kteří se o to pokusí, musí ztratit váhu? Zdá se, že lidé ztratí váhu téměř pokaždé během prvního týdne 21 denního procesu. O kolik kilogramů, to je proměnlivé a závisí to pravděpodobně na tom, kolik mají nadváhu nebo podváhu. Setkal jsem se s lidmi, kteří měli zjevně podváhu, ale i tak ztratili během prvního týdne 4-5 kilogramů. Později se to vyrovnalo. Otázka: Jste si vědom toho, že jste vyživován ze světla? Když započítám svůj pocit pohody ke skutečnosti, že jsem vyživován ze světla, pak mohu říci, že jsem si toho vědom, ale ne ve smyslu, že bych najednou dostal pocit: Nyní potřebuji trochu světla nebo více potravy ze světla. Proces příjmu energie a proces látkové výměny se zdá vyrovnaný a když se aktivuje v době, kdy je potřeba, potom tak jemně, že si toho osobně nejsem vědom. Pozn. redakce: Rozhovor bude mít pokračování

La nourriture pranique: Un autre chemin vers la spiritualité Pránická strava: Další cesta ke spiritualitě Autor: Henri Mofort Oficiální text vydavatele: "Tato kniha je jako cesta do neznáma, nový kontinent k prozkoumání a hledání odpovědi na klíčovou otázku: Je možné žít jen ze světla, bez potravy? Jak staří dobrodruzi je nejprve třeba překročit oceán: proces 21 dní vyvinutý autorkou Jasmuheen ... Pak přichází na řadu průzkum území, šestiletý: zkušenosti, pocity a poučení, a nakonec shrnutí vnímaného pocitu plnosti a rozvoj cest pro novou práci pro lidstvo, za hranicemi utrpení, nemocí a omezení ...Díky svému svědectví, nabízí autor s poezií a skromností své zkušenosti a rozevírá své srdce kontaktu s nekonečnou energií a poli všech možností ..." Kniha je na francouzském Amazonu k disposici zde. Kniha je v náhledu k částečnému čtení ve francouzštině k disposici zde.

Life from Light Život ze světla Autor: Michael Werner Oficiální text autora: 'Mým cílem není přesvědčit lidi aby přestali jíst. Mojí nadějí je, že začnou měnit způsob myšlení, včetně uvažování o jídle a pití' - Michael Werner. V roce 1923 přestala Therese Neumann, jeptiška z jižního Německa, jíst a pít. A kromě hostie, kterou přijímala během mše, již jíst znovu nikdy nezačala a přesto žila dalších 35 let. V průběhu let byla zaznamenána řada podobných případů, často se jednalo o svaté muže z Východu, které dodaly tématu až jakýsi statut mystičnosti. Tyto případy však zůstávají příliš neobvyklé na to, aby mohly být moderními vědci smeteny ze stolu. Michael Werner nastoluje skeptikům novou výzvu. Padesátník v kondici vlastní dokotrát z chemie a je výkonným ředitelem výzkumného institutu ve švýcarsku. V tomto pozoruhodném díle popisuje, jak přestal s jezením v roce 2001 a přežil naprosto zdravý bez jídla až do současnosti. Tvrdí dokonce, že se nikdy necítil lépe. Na rozdíl od některých lidí, kteří dosáhli podobného výkonu, zůstává obyčejným mužem, který žije plný a aktivní život. Michael Werner vědce otevřeně vyzývá: 'Zkoumejte mne za pomoci jakýchkoli vědeckých pozorování a údajů!' Jeden takový test v knize také představuje - byl při něm ponechán po dobu deseti dní zcela bez jídla a detailně monitorován. Werner také popisuje podrobnosti toho, jak jíst přestal a jak jeho život bez jídla od doby vypadá. Kniha také obsahuje další zprávy o těch, kteří se pokusili následovat stejný způsob života a je doplněna o materiál podávající možná vědecký vysvětlení toho, jak lze žít ze světla. Odkaz na knihu na Amazonu je zde. Podstatná část knihy je v angličtině na Books Google, zadejte do vyhledávače 'Life from Light'

Oficiální text distribuce: 'No way to heaven' (2008) začíná na vzdáleném ostrově v jihozápadní Asii. Tam se Fritz Joss, mladík ze švýcarských Alp rozhodl přestat jíst - jednou a provždy. Má v úmyslu začít se vyživovat ze (slunečního) světla prostřednictvím takzvaného ?21 denního procesu?. Uvolněný a až dětsky naivně se Fritz vydává na svoji cestu, ale plánovaná přeměna na 'breathariánství' je mnohem komplikovanější než si původně představoval. 'No way to heaven' je film o duchovní cestě. Se svými halucinačními obrazy klade otázky které přesahují pouhé téma života beze stravy. Přes všechny své filosofické poselství si však film uchovává pohled i na bizarnější a více komické aspekty života. Ve filmu se vyskytují následující postavy: Fritz Joss - mladý švýcar, který přestává jíst a pít prostřednictvím '21denního procesu'. Prahlad Jani - 82 letý asketický Ind, který údajně přežívá po 74 let bez jídla a pití. Tým lékařů vedený Prof. Dr. Sudhir Shahem, neurologem a uznávaným vědcem na Sterlingově nemocnici v Ahmedabadu v Idnii, který provedl několik studií na téma breathariánství, mezi nejznámější patří studie s Prahaldem Janim v roce 2004 a 2010. Niranjan Bhagat - který hledí každý den po dobu 45 minut do slunce a nepotřebuje jíst. Sanjay Padhiyar - 110 let stará Indická světice, která vypráví svůj příběh o tom, jak zapomněla jíst během několika let meditací, kdy žila jako poustevník v jeskyni v severní Indii. Recenze filmu na Breatharián Domovská stránka filmu je zde. Odkaz na film na Amazon.com je zde. Odkaz na IMDb je zde.

Dokument Na počátku bylo světlo v roce 2010 dokončil rakouský režisér Straubinger. Autor se v dokumentu, na jehož přípravě pracoval deset let, snaží seznámit s fenoménem lidí v nejrůznějších zemích světa, kteří po řadu let ve svém životě nepřijímají potravu, jsou přitom zcela vitální a zdraví. V dokumentu jsou představeni tito jednotlivci samotní tak i názory lékařů i vědců. Oficiální stránka filmu v němčine je zde Oficiální stránka na Facebooku je zde Stránka filmu na Wikipedii je zde Stránka dilmu na IMDb je zde Odkaz na Amazon.de je zde