Prohledat stránky

Následující úryvek z knihy (Život ze světla), jejímiž autory jsou breatharián & Thomas Stöckli, se zabývá popisem 21-denního procesu přechodu k breathariánství, tak jak byl představen na počátku 90. let 20.století. Kapitolu uvádíme pro zajímavost jako jednu z možných cest, na kterou odkazuje praktikující breatharián Michael Werner. Zatímco popsaný proces inspiroval řadu lidí po celém světě, někteří breathariáni a lékaři upozorňují na nevhodnost přerušení pití během prvních 7 dní procesu nebo na pití ovocných džusů v průběhu 21 dní. Berme, prosím, tento text tedy jako doplnění našich vědomostí o tématu breathariánství a nikoli jako návod, který lze následovat. Text uveřejňujeme se souhlasem vydavatele knihy. 'O 21 denním procesu Několikrát jsme se zmiňovali o procesu, který byl poprvé popsán v knize Žití ze světla od a který se následně dostal do povědomí jako 21-denní proces. Ačkoli na knihu samotnou se díváme spíše kriticky s ohledem na to, že se jedná o jakousi 'esoterickou směs', Michael Werner vždy zdůrazňoval, že samotný v ní uvedený popis 21-denního procesu je ve své podstatě velmi užitečný a vpravdě nezbytný pro každého, kdo touží po přechodu na stravu ze světla. Každý by si ale měl uvědomit, že coby 'návod k použití' by se kniha měla brát s jistou opatrností, neboť rizika a nebezpečí spojená s procesem konverze Jasmuheen výslovně zmíňuje až v na ní navazujících vydáních. Abychom však s vaničkou nevylili i díte - všude existují jedinci, kteří zatímco upřímní vůči sobě samým vydávají se vlastní cestou hledání pravdy a bylo by nespravedlivé odsuzovat a priori každého zastánce New Age. Jak již bylo zmíněno dříve, Michael Werner se s Jasmuheen nikdy nesetkal a přestože se se vším co uvádí nemůže ztotožnit, ctí ji zároveň jako průkopnici rozevírání nových duchovních obzorů. Následující stručné shrnutí 21-denního procesu je zde uvedeno proto, protože je při práci na přechodu k výživě ze světla velmi důležité. Nesmí se brát jako kompletní sada instrukcí a není určeno jako náhrada plného popisu, který je obsažen v knize Jasmuheen. Každý vážně hledajíci další informace a návody by měl určitě konzultovat originální knihu. Původ 21-denního procesu 21-denní proces vysvětluje jak přejít z běžné stravy na žití ze světla. Poprvé se objevil v Austrálii na sklonku podzimu roku 1992, díky jeho zprostředkování médiem pomocí metody channelingu, jde tedy o přímou komunikaci a informaci přicházející ze spirituální sféry. Předpokládá se, že proces byl nejprve uskutečněn několika jednotlivci a následně telepaticky přenesen na další. Jasmuheen nebyla první, kdo jej praktikoval, ale poté co se s informací o něm na počátku roku 1993 seznámila, energicky ji začala šířit dál. Ve své činnosti je podporována svojí vlastní zkušeností média disponujícího schopností napojení se na duchovní sféru. Její kniha Žití ze světla vyšla v roce 1996 a vyvolala vlnu zájmu po celém světě. Kniha byla přeložena do němčiny v roce 1997 a pak znovu vydána v angličtině v roce 1998 jako Žití ze světla, zdroj výživy pro nové tisíciletí. Popis 21-denního procesu představuje asi 45 z 200 stránek knihy. Nejdůležitější informace však nejsou formulovány a psány Jasmuheen ale Charmaine Harley, který následovala proces přechodu v červnu 1994 a následně sestavila svá doporučení a pokyny. Ty byly původně distribuovány v Austrálii v podobě brožurky. Chápeme je jako standard pro výuku na cestě k přechodu k výživě ze světa. Je třeba vždy však zdůraznit, že se jedná pouze orientační návod. Výslovně doporučujeme aby lidé používali své vlastní schopnosti kritičnosti a naslouchali svému vnitřnímu vedení. Popisy a prohlášení nevysvětlují všechno a skutečně nemají mít vyčerpávající charakter. Charmaine Harley své návrhy a doporučení ohledně 21-denního procesu prezentuje ve dvou částech, nejprve se zabývá základními informacemi o tom, jak se připravit a potom podrobně popisuje proces samotný. Náš výběr nejdůležitějších údajů shrnujeme v následujících odstavcích. Příprava na proces Základním pomocníkem který pomůže rozhodnout se pro a připravit se na proces poskytuje 15ti bodový sebedotazník. Každý by měl být schopen upřímně a kladně odpovědět na všechny v něm položené otázky. Ty mají pomoci každému ověřit si, zda je pro něj zahájení procesu právě nyní správné. Každý by měl za sebe vědět, zda bude schopen procesem projít. Proces samotný by měl zároveňm být vnímán jako posvátná iniciace. Je důležité aby byl jednotlivec ochoten přijmout a následovat několik pravidel týkajících se jezení a pití po dobu celého třítýdenního období. Poté co jsme se rozhodli proces zahájit, bude dalším úkolem stanovení přesného harmonogramu s úmyslem jej přesně dodržet. Je také důležité upravit si osobní a společenské záležitosti tak, abychom mohli být po celou dobu procesu volní a uvolnění. O drobných povinnostech každodenního života by mělo být postaráno předem nebo by měly být organizovány tak, aby do následujících 21 dní zasahovaly co nejméně. Každý by si měl v ideálním případě nalézt pomocníka, který sám již procesem dříve prošel a který je ochoten být během přechodu k disposici. Celý proces by měl být do co největších podrobností probrán s pomocníkem před jeho zahájením. Je dobré připravit svoje tělo a sebe samotné tak, aby přechod samotný byl co možná nejsnazší a nejradostnější. V praxi to znamená: V přípravě na začátku, pokud je to možné, přestat jíst maso nebo zcela přejít na syrovou stravu a v posledních několika dnech před započetím procesu si přjímat pouze polévku nebo jiné tekutiny. Alespoň v posledních třech dnech je třeba se vyhnout alkoholu, užívání drog nebo tabákových výrobků je po dobu následujících tří týdnl stejně nevhodné. "Buďte připraveni na období samoty. Je to posvátný a drahocenný čas a bylo by nešťastné, kdyby Vám v radosti z procesu bránily vnější okolnosti." V průběhu procesu není klíčové zda jíme nebo nejíme, ale vědomí toho, že se na vyšší úroveň energie můžeme nepojit takovým způsobem, že již další fyzická potrava není potřeba. Postup procesem Je důrazně doporučeno mít pomocníky dva. Prvním je pečovatel, který bydlí v naší blízkosti a může poskytnout praktickou pomoc, skutečnou fyzickou podporu. Takový člověk ponese velkou zodpovědnost, bude od něj očekávána láska, porozumění, ochota zapojit se, citlivost, síla a samozřejmě vzájemná důvěra. Tato osoba by měla vykonávat dení návštěvy, poskytovat fyzickou péči a zajistit, aby byl zachován potřebný mír, klid a všechna zbytečná rozptylování a stres aby zůstaly udržovány na uzdě tak, aby se mohl adept věnovat sám sobě, být uvolněný a aby mohl upírat svoji pozornost k duchovnímu světu. Druhá osoba funguje jako rádce a měla by také mít vlastní dokončenou zkušenost s procesem tak, aby svoji podporu mohla opřít o osobní zkušenost a v době, kdy bude třeba, dodávat odvahu a pomoc. Adept by měl být připraven na tři týdny bez čehokoli světského, bez televize, telefonu, počítače, hluku, stresu, rodinných nebo sociálních závazků, termínů, schůzek, povinností (zahrada, domácí zvířata atd.) tak, aby se mohl sám maximálně věnovat samotnému procesu. Každý by měl také zvážit, zda by bylo lepší, aby upustil od svých obvyklých tělesných a duševních cvičení (např. jóga nebo meditace), po dobu trvání procesu konverze. Je důležité aby prostředí, ve kterém se bude adept pohybovat, bylo maximálně příjemné a uklidňující. Požadavkem je mír, pohodlí, teplo, dostatek světla, čerstvého vzduchu a snadný přístup k příjemným procházkám. Zajistěte si dobrou a lehkou literaturu a příjemnou hudbu, stejně jako dostatečnou zásobu čerstvých džusů a vody. Je velmi doporučeno vést si podrobný deníček. V průběhu procesu se vyskytne se řada příznaků tělesného i duševního čištění, které jsou známy všem, kteří absolvovali očistné půstové kúry. Patří mezi ně bolesti hlavy, potažený jazyk, zápach z úst, nevolnost, nespavost, špatná nálada, podrážděnost a neklid. Tyto příznaky detoxikace jsou obvykle snesitelné a z celkového pohledu zanedbatelné. Proces 21-denní proces se skládá ze tří 7-denních fází. Jsou tak dodrženy prastaré posvátné a léčivé rytmy času. Pokyny pro každou z těchto fází jsou následující: Prvních 7 dní Nemůžete jíst ani pít. Je to období, během něhož za součinnosti očistných pochodů probíhá samotný přechod. Měla by to být doba odpočinku a klidu, během níž se můžete plně věnovat sami sobě. Na druhý den můžete pociťovat 'příznaky půstu', jako jsou bolesti hlavy, bolesti ledvin, bolesti svalů a potažené sliznice. Můžete mít pocit slabosti, omámení a nestability na nohou. Žízeň můžete zmírnit pouze vyplachováním úst nebo žvýkáním kostky ledu a následným vyplivnutím zbylé tekutiny. V noci ze třetího na čtvrtý den dojde k rozhodující změně, k proměně, která je v některých případech jasně vnímána, ale v jiných projde bez povšimnutí a je vnímána až následující den ráno. Práce těla na proměně někdy může vést k pocitu prázdnoty, ten se zároveň u mnoha lidí přímo nevyskytuje. V následujících dnech stále není povoleno jíst ani pít. Klid a relaxace jsou potřebné k tomu, aby se umožnil proces vlastní proměny. Můžete mít pocit mdlob, slabosti nebo mít nevyzpytatelné, hektické myšlenky. Někdo je nervózní a podrážděný a může zažívat návaly horka. Tyto procesy by měly být provázeny důvěrou a vděčností a bez přítomnosti úzkosti. Během pozdního odpoledne nebo navečer sedmého dne se můžete poprvé napít. Okamžik, kdy k tomu dojde je třeba projednat se svým mentorem. Pokud jste na pochybách nebo se cítíte vnitřně nejistí, se započetím pití vyčkejte až do samotného konce sedmého dne. Druhých 7 dní Druhý týden je ve znamení klidu, odpočinku a vnitřního čištění. Měla by to být krásná doba, kterou si můžete vychutnat v klidu, přestože se můžete cítít poněkud slabí a křehcí. Stále se nic nejí, ale pití vody nebo pomerančového džusu (zředěného na koncentraci 25 procent), nejméně jeden a půl litru za den, je povoleno. Tekutina slouží k očištění těla a stabilizaci změn, k nimž došlo v prvním týdnu procesu. Ucítíte energii, která do vás proudí. Jak se člověk cítí v těchto dnech se liší od jednotlivce k jednotlivci. Můžete mít pocit úzkosti a nevolnosti nebo se cítit dokonce nemocní, nebo můžete mít extrémní pocit plnosti energie. Třetích 7 dní Stále nemůžete jíst, ale můžete pít. Ovocné šťávy zředěné na 40 procent koncentrace jsou povoleny a opravdu doporučeny. Začnete se cítit silnější a proto více 'normální'. Dobrý pocit z toho, že jste na cestě do nového života a pocit stability, která se s každým dne zvyšuje, vám dodá odvahu a sílu. Pravidlem je, že tento proces je dokončen na konci dvacátého prvního dne. Nyní jste vyživováni a zabezpečeni, řečeno, 'pránou' nebo 'světlem' nebo energiemi z 'éterické' říše stvoření. Po dokončení 21-denního procesu Ke každodennímu životu se navrátíte po 21 dnech, po kterých jste splnili neobyčejnou cestu, během níž jste se sami velmi změnili. Vše je stále v pohybu a je hodně toho, na co si budete muset zvyknout. Někteří lidé vnímají neznámý přestože příjemný a osvobozující pocit oddělení a obecně je znatelné zvýšení citlivosti smyslových vjemů. Hojivé a stabilizující procesy stále probíhají a tak je doporučeno se o sebe v následujících dnech a týdnech dobře starat. Buďte k sobě ohleduplní a žíjte obezřetně, přestože změny nebudou na první pohled zřejmé. Pokud je to možné, prodlužte si období volna a klidu tak, abyste 21-denní proces zakončili postupně. Nyní se můžete sami rozhodnout o tom, jak chcete žít, protože již nemáte fyziologickou potřebu jídla nebo pití. Je úplně v pořádku s pitím a jídlem začít, budete-li si to přát. Každá touha pít nebo jíst pevnou stravu, která může od této chvíle vzniknout, bude mít emocionální nebo duševní původ. Těmto přáním byste měli naslouchat opatrně a dát si čas na rozhodnutí na základě vaší osobní situace. Chcete-li pokračovat v přijímání tekutin, můžete se zcela svobodně rozhodnout co, jak a v jakém množství chcete pít. Pokud jde o účast na obvyklých jídlech s rodinou, přáteli nebo v širším společenském okruhu, existuje několik důvodů proč byste tak činit neměli, ale mnoho těch proč byste měli, pokud si to přejete. Zkušenosti ukázaly že při společných jídlech, je pití dobrým způsobem jak odvrátit pozornost od skutečnosti, že nejíte, a to také znamená, že ostatní u stolu budou z Vašeho nejezení méně na rozpacích. Je důležité si uvědomit, že pokyny týkající se jídla a pití platí absolutně pouze na tři týdny procesu. Je na každém vybrat si případně z dalších návrhů a doporučení, jaká přijmout. Každý může a měl by svá rozhodnutí přizpůsobit vlastní konkrétní situaci, potřebám a aspiracím. A každý by měl vždy naslouchat svému vnitřnímu hlasu pocitů a svědomí.'

Rádi bychom zde uveřejnili část rozhovoru s profesorem Michaelem Wernerem, ve kterém popisuje svoje zkušenosti breahtariánstvím, které provozuje od roku 2002. Michael Werner rohovor uveřejnil ve své knize Life from Light. K citaci z knihy jsme dostali svolení od nakladatele knihy. Strana 61 - Otázky na tělo Otázka: Četl jsem, že jste na pracovišti obklopen dalšími kolegy. Máte někdy pocit, že nejste brán vážně, nebo že se stáváte terčem zábavy? Jak už jsem dříve zmínil: Je-li jaký problém, potom je to problém společenský. Pro řadu lidí je obtížné vyrovnat se se skutečností, že někdo, možná někdo koho dobře znají nebo koho si váží, přestane zničehonic jíst. Osobně jsem se vždy držel zpátky a za normálních okolností stále držím, zvláště nejsem-li přímo tázán, pokud jde o to zda bych měl lidem říkat o svém způsobu vyživování se. To se osvědčilo jako dobrý přístup, který mohu zodpovědně doporučit. Na mém pracovišti nadešel jednou čas, kdy jsem 'musel s pravdou ven' a kdy jsem svým kolegům o svém novém způsobu života řekl a učinil jsem tak otevřeně, upřímně a ve vší skromnosti. Od té doby si na to mí kolegové již zvykli a tak to vice nepředstavuje problem a není dále zmiňováno. Otázka: Nemáte tedy žádné zdravotní problémy a tvrdíte dokonce, že se cítíte lépe než dříve? Mohu samozřejmě hovořit pouze za sebe a nemyslím si, že by nebylo zevšeobecňování správné. 'Život ze světla' není panacea - všelék, který by vyřešil všechny fyzické problémy. To by byl zcela chybný závěr, který by měl za následek řadu zklamání. Faktem ale je, že v mém případě jsem nezaznamenal žádné nevýhody spojené s tímto způsobem života, ale spíše pouze výhody zmíněné dříve. Cítím se mnohem zdravější a energičtější tělesně, stabilnější citově a duševně více jistější sám sebou, více probuzený a fit. Otázka: Výživu vnímáme také svými smysly. Všiml jste si, že by Vaše smyslové orgány byly více probuzené, všiml jste si, že byste mohl vnímat skrze Vaše smysly intenzivněji než dříve? To mohu rozhodně potvrdit. Dochází k tomu již při držení běžného půstu, při kterém se stáváte citlivější, často až opravdu přecitlivělí a nervóznější. To je velice důležitý bod, který by měl být zmíněn. Způsobů, jak si zvýšit citlivost, je celá řada. V principu na tom není nic špatného, ale může to mít i svá úskalí. Zjemnění vlastní citlivosti by mělo jít vždy ruku v ruce s odpovídajícím stupněm zvýšení vnitřní stability. Citlivost je dobrá pouze tehdy, je-li člověk také vnitřně stabilní. Ti, kdo jsou příliš citliví ale nedostatečně stabilní, budou pravděpodobně nakonec potřebovat vyhledat pomoc psychiatra. Psychiatrické kliniky jsou plné takových lidí a je to veliká tragédie. Za sebe mohu říci, že jsem na tomto způsobu vyživování se nenašel nic nebezpečného a to ani při 21 denním procesu ne. Cítím se značně stabilní a pokaždé, když se rozhoduji, zda v něčem pokračovat dál nebo ne, je pro mne přítomnost stability důležitou nápovědou. Kdyby tomu tak nebylo, opustil bych tento 'experiment' již dávno, vždyť cena by byla příliš vysoká a celá věc příliš nebezpečná. Otázka: Překvapilo mne, když jsem slyšel, že poté co jste přestal jíst, jste se stal více propojen se svým tělem. Obvykle když člověk sníží množství přijímané potravy nebo když začně běžný půst, vazba mezi tělem, smyslovým vnímáním, pocity a duševní oblastí se rozvolňuje. Je to rozhodně překvapivé a nečekané, že při vyživování se ze světla je tělo tak stabilní, když na druhé straně při běžném půstu je tendence ke snižování stability. Je třeba se však neprosto vyvarovat jednoho nedorozumění. Musíme si uvědomit jasnou hranici mezi jezením a vyživováním se. Jedna věc je přestat přijímat pevnou stravu. Když jedinec není následně vyživován, ztrácí svoji stabilitu a může rychle nastat problém. Když ale někdo přejde k vyživování se ze světla a rozevřel se vnitřně silám světla, může být potom plnohodnotně vyživován aniž by přijímal hmotnou potravu obvyklým způsobem a v takovém případě ztráta stability není nutná. Otázka: Co například špatný dech během 21 denního procesu? Ten problém je mi samozřejmě znám. Dochází k němu čast při jakékoli změně stravy - téměř vždy když v těle dochází k pročišťovacím pochodům - a to i během 21 denního procesu. Když k němu dojde, musíte si nalézt vlastní řešení. Možná si můžete čistit zuby o něco častěji, nebo čas od času cucat pepermint. To druhé ovšem nesmí být prováděno během 21 denního procesu, který vyžaduje přísné nejezení a nepití. Následně je to však naprosto v pořádku. Záleží na každém. Otázka: Uvedl jste, že pijete pravidelně. Jaký máte vztah ke kávě, vodě, džusu, vínu a tak podobně? Jak tomu bylo na začátku a jak je tomu dnes? Jak jsem uvedl, piji občas a to když jsem s lidmi, kteří jedí a to co piji, záleží na situaci. Mezi jiným piji kávu, která je k disposici téměř kdekoli, ovocný džus, vodu, někdy sklenici vína. Nepiji kvůli nějakému konkrétnímu důvodu nebo s nějakým konkrétním cílem a ani proto ne, že bych měl žízeň. Piji, abych byl společenský, ale zrovna tak bych nemusel pít vůbec. Když ráno vstanu, dám si během své snídaně s rodinou pravidelně šálek kávy nebo dva . V kanceláři si dám espresso o přestávce s kolegy. Během oběda si dávám sklenici vody nebo džus, nebo něco jiného. A odpoledne, třeba během jednání, si dám další kávu. Je to dosti proměnlivé ale množství, které vypiji za den, se pohybuje kolem litru nebo litru a půl. O víkendech, když jedu například na výlet na plachetnici, mohu pít jen velmi málo nebo dokonce vůbec. Záleží to opravdu na tom, co přichází. METABOLISMUS A STRAVA Otázka: Rád bych se dozvědel více o látkové výměně, která v sobě zahrnuje vylučování použitých látek, aby se mohly formovat nové buňky a aby postupně mohlo dojít k celkové obměně. Dochází během 'žití ze světla' k výměně buněk? Buněčná látková výměna u mne jednoznačně probíhá. Byla několikrát měřena a je více méně normání. Můj dech byl také monitorován a můj respirační poměr, to znamená poměr mezi kyslíkem a oxidem uhličitým ve vdechovaném a vydechovaném vzduchu je naprosto normální. To ukazuje, že mám normální buněčný metabolismus, který se projevuje na konci potravinového řetězce a který je tudíž měřitelný. Otázka tedy zní, 'kde začíná'? Odkud 'nerostné suroviny' pocházejí? Musí kdesi docházet ke kondenzaci původních částic na suroviny. Zda tomu tak opravu je a jaké jsou fyziologické podrobnosti takového procesu, nevím, a předpokládám, že to neví nikdo. Otázka: Co děje v trávicím traktu, když se v něm nenachází potrava a jak probýhá vylučování? K určitému vylučování dochází, například v moči, potu a vydechovaném dechu. Podrobné statistiky své moči jsem si vedl po poměrně dlouhou dobu. Množství vyučované moči je 80-90% objemu, který denně vypiji. K vylučování pevné hmoty dochází velmi málo: jednou týdně přibližně v množství vyprodukovaném králíkem. Dochází k tomu pravděpodobně z toho důvodu, že buňky jsou uvolňovány povrchem střev a možná proto, že tělo hromadí určité množství vlákniny obsažené v ovocných džusech. Během deset dnů trvající vědecké studie, během které jsem nejprve pil ředěný čaj a později pouze minerální vodu, k vylučování stolicí nedocházelo vůbec. Má střeva byla opakovaně pozorována pod rentgenem a ukázala se jako zcela prázdná. Pokud jde o trávicí orgány jako žaludek, střeva, jítra, žlučník a tak dále, ukázalo se, že nedochází k žádné regresi. Pozorování také ukázala, že nedochází k žádné degeneraci. Je naopak známo, že u lídí, kteřé drží půst, dochází po nějaké době k regresi, nejspíše z nedostatku výživy, která má za následek určitý druh 'sebe-trávení', 'sebe-kanibalismu', které v konečné fázi končí smrtí. Při výživě ze světla toto probíhá zásadně odlišně. Svůj každodenní stav pociťuji jako stav 'pozastavení' těchto funkcí. Přestože neaktivní, zůstává ceý systém neporušený. Jediným vysvětlením může být, že orgány nepřestávají být vyživovány - pouze jiným způsobem. To také potvrdily výsledky všech laboratorních pozorování. Nebyla zaznamenána žádná nedostatečnost. Pociťuji a prožívám tento stav stejně jako jsem se cítil dříve v období mezi jídly nebo po dokončení trávení. Otázka: Dokázal byste dnes sníst porci špaget, kdybyste na ně dostal chuť? Jsem přesvědčen, že bych kdykoli dokázal začal znovu jíst. Jak jsem zmínil, cítím svoje tělo a zvláště orgány trávicího traktu jako jsem je cítíl dříve mezi jednotlivými chody, když jsem ještě jedl. Myslím si, že orgány jsou v režimu učitého druhu odpočinku ze kterého dokáží reagovat a fungovat jako dříve. Otázka: Uvedl jste, že když jste začínal přecházet na breathariánství, měl jste spíše nadváhu, zatímco dnes je vaše váha stabilizovaná. Je pravidlem, že všichni lidé, kteří se o to pokusí, musí ztratit váhu? Zdá se, že lidé ztratí váhu téměř pokaždé během prvního týdne 21 denního procesu. O kolik kilogramů, to je proměnlivé a závisí to pravděpodobně na tom, kolik mají nadváhu nebo podváhu. Setkal jsem se s lidmi, kteří měli zjevně podváhu, ale i tak ztratili během prvního týdne 4-5 kilogramů. Později se to vyrovnalo. Otázka: Jste si vědom toho, že jste vyživován ze světla? Když započítám svůj pocit pohody ke skutečnosti, že jsem vyživován ze světla, pak mohu říci, že jsem si toho vědom, ale ne ve smyslu, že bych najednou dostal pocit: Nyní potřebuji trochu světla nebo více potravy ze světla. Proces příjmu energie a proces látkové výměny se zdá vyrovnaný a když se aktivuje v době, kdy je potřeba, potom tak jemně, že si toho osobně nejsem vědom. Pozn. redakce: Rozhovor bude mít pokračování

Ahoj, rád bych zde uveřejnil osobní zkušenost učitele Benno Walbecka, jak ji popisuje v knize Michael Werner.. K citaci z knihy jsem dostal svolení od nakladatele knihy. "O 21 denním procesu jsem se poprvé dozvěděl na podzim roku 2002 z článku v časopisu Das Goetheanum. Bylo mi tehdy čerstvých 39 let, posledních 12 let jsem pracoval jako učitel. Moje obě děti tehdy žily se svojí matkou, se kterou jsem byl rozvedený. Rozvod by pro mne těžký z mnoha pohledů, žil jsem sám, přestěhoval jsem se do nového města a snažil jsem se zorientovat v novém prostředí. Samotný fakt, že Das Goetheanum článek uveřejnilo, mne ve skutečnosti překvapil, neboť se mi zdálo, že citovaná literatura a celý proces jako takový s antroposofií nemají mnoho společného. Redaktoři měli ale evidentně pocit, že by článek mohl být pro čtenáře důležitý. Popisovaný proces ve mne okamžitě vzbudil zájem. Nepochyboval jsem o tom, že žití ze světla je možné a položil jsem si přímo otázku: můze to dokázat skutečně každý - i já? Byl jsem přesvědčený o tom, že bych to rád vyzkoušel. Na druhé straně ale ve mně také cosi protestovalo. Jako mladý jsem totiž zvažoval myšlenku věnovat se zemědělství, protože práce se zemí, se mi zdála zajímavá a v naší době potřebná. Stal by se potom takový sen zbytečným? Neuměl jsem si to představit. A jestliže by byla možnost žití ze světla pro každého, zpochybnilo by to tolik opakované dogma 'tři dny bez vody, několik týdnů bez chleba a - smrt', a tedy že lidé umírají hladem a žízní pouze proto, že očekávají, že se tak stane. Taková představa mne znepokojovala. Zanedlouho po přečtení článku jsem se s Michaelem Wernerem setkal a navštívil jeho přednášku na téma žití ze světla. Seznámil jsem se tak více s tématem samotným, ale zatímco na některé otázky jsem dostal odpověď, nekteré nové otázky vyvstaly. Začínalo mi docházet, že způsob žití ze světla by problém uživení lidstva nevyřešil, protože přechod na tento způsob je věcí čistě osobního rozhodnutí a nemůže být o něm rozhodováno nikým ostatním. Jak čas plynul, moje chuť vyzkoušet celou věc na sobě, byla stále silnější. K nastoupení 21 denního procesu jsem se odhodlal asi rok poté, co jsem o něm slyšel poprvé. Kromě mé zvědavosti, zda opravdu dokáži žít jen ze světla, mne navíc přitahovaly další výhody nejezení, například představa nově získaného volného času, většího množství energie, zlepšení zdraví a úleva mému těsnému rozpočtu. Musel jsem vyřešit několik neočekávaných překážek. První potíž představovalo rozhodnutí se pro spravný termín, protože stáhnout se ze svého každodenního života po dobu tří týdnů by bylo obtížné. Když opominu letní prázdniny, připadaly pro mne coby učitele v úvahu již jen zbývající maximálně dvoutýdenní období volna. A tak poté jsem celou věc několikrát odložil, rozhodl jsem se nakonec na přechod během šestnáctidenního podzimního volna s tím, že první tři a poslední dva dny volna by zasahovaly do pracovních dní. Vždy jsem hodně sportoval a cítil jsem se v dobré kondici. Svůj plán jsem probral se svým mentorem, který mne měl celým procesem provázat a dohodli jsme se, že to tak uděláme. Při přechodu mi asistoval další pomocník, který se mnou sdílel domácnost. Mentor mi pravidelně telefonoval a někdy se zastavil na kus řeči. Doporučení knihy, abych většinu času trávil pokud možno o samotě, jsem se ale důsledně nedržel. Dodržoval jsem ale doporučení, abych střídal období aktivity a odpočinku a také instrukce ohledně pitného režimu (žádné pití během prvního týdne a hodně pití během dalších 14 dní). Hlad ani žízeň mne příliš netrápily, měl jsem ale problémy se 'suchem v ústech' (která jsem si nechtěl vyplachovat) a s tím, že jsem mnoho času trávil ležením. Neměl k disposici balkón ani kousek zahrádky a chybělo mi tak přirozené prostředí. Našel jsem si někoho, kdo mne odvezl, když jsem potřeboval ven nebo kdo mne doprovázel na denních procházkách. Ke konci prvního týdne se mi točila hlava a cítil jsem se slabý při chůzi. Kromě těchto příznaků jsem postupoval přechodem bez problémů, které by stály za zmínku. Rozhovory s mým mentorem mi velmi pomáhaly, neboť vyvstávaly otázky, které nebyly probírány v knize. Byl jem udiven tím, jak snadno jsem se vypořádal s nepitím. Mojí největší obavou bylo, zda můj záměr nebude ohrožovat život a byl jsem připraven jej přerušit v případě, že bych zaznamenal jakékoli vrovné příznaky. Nepociťoval jsem ani žádnou bolest v oblasti ledvin, ktará bývá příznakem nedostatku příjmu tekutin. Mezi všemi věcmi, kterých jsem si všiml a které mne zaujaly bych vyjmenoval čtyři, které mi přišly nejzajímavější: - budil jsem se kolem čtvrté hodiny ranní s pocitem plného a dostatečného spánku a potřeba spánku se dále zmenšovala - dokázal jsem se soustředit na svoji práci po znatelně delší dobu než dříve - když si můj pomocník vařil jídlo pro sebe, omlouval se mi za vůni, kterou vydávalo, já jsem ji ale vnímal s radostí. Na druhou stranu představa, že bych jídlo ochutnal, ve mne vyvolávala nevolnost. - o šest měsíců dříve jsem si musel vzít několik dní volna kvůli mým vážným problémům s křečovými žílami. Křečové žíly nyní úplně vymizely. Po mém návratu do práce si lidé začínali všímat, že jsem se změnil. Po třech týdnech jsem ztratil 10 kilogramů váhy a v obličeji jsem také vypadal hubenější. Moje třída (deváťáci) slyšela z doslechu o tom, čím jsem prošel a přáli si, abych si snimi o tom popovídal. Připravil jsem si termín, dostavili se všichni kromě jednoho žáka, který byl o záležitosti již obeznámen. Žáky nejvíce zajímalo: 'Je opravdu možné žít ze světla? Jak to děláte? Proč to děláte?' A reagovali několika způsoby: Nedůvěra (je to nemožné), nejistota (jistě že to není možné, ale proč by nám lhal?), přijetí (není pochyb o tom, že to je možné, ale jak se k tomu může donutit?). Někteří kolegové měli také poznámky (Jak můžeš učit aniž bys cokoli jedl?), ale nikdy nezačali žádnou konverzaci. Z počátku vzbudilo celé téma ve škole senzaci. Řada studentů mne vyhledávala, což jsem ne vždy schvaloval, ale některé momenty byly docela humorné. O mých narozeninách jsem například obdržel poukázku do solária, jindy když jsem byl pozván na jídlo, se mne ptali, jestli bych si dal raději 40 nebo 60 Watů. Byl jsem ale také dost sledován a vše, co jsem dělal, bylo kriticky hodnoceno. Ať jsem udělal nebo řekl cokoli, vzbudilo to pokaždé komentáře typu: 'Tak takhle se chová a mluví někdo, kdo už nic nejí'. Když jsem někdy při výuce zareagoval tak, že se to studentům nelíbilo, shodili to rychle na mne s tím, že mám zase špatnou náladu: 'není divu, když nic nejíte!' Pokud jde o mne, neměl jsem pocit, že by moje nálady byly horší než jindy. Ať jsem dělal cokoli, bylo to vždy spojováno s mým nejezením, aniž by se kdokoli snažil přemýšlet o jiných možných důvodech. Po nějaké době si na celou věc lidé zvykli a její senzačnost pomalu uhasínala. I když jsem někdy reakce na můj přechod snášel těžce, můj celkový pocit byl pocit spokojenosti. Má očekávání byla naplněna a někdy dokonce překročena. Zpočátku jsem měl například problém vyrovnat se s volným časem, který jsem najednou získal, nepotřebnost nakupování, vaření a umývání nádobí představuje citelnou úsporu času, když žijete sami. Jezení coby společenská událost pro mne znamenalo větší problém. Babička ráda peče pro svého vnoučka, přátelé vás pozvou na jídlo. Všichni byli tím, že jsem nejedl, zklamáni. A tak jsem musel vysvětlovat, předkládat důvody, někdy se dokonce obhajovat. Nebylo to moc zábavné a tak jsem se někdy 'ze zdvořilosti' k jezení připojil. Zpočátku jsem cítil k jezení averzi, následně jsem si je ale docela užíval. A tak jsem si občas nějaké jídlo dal. Nepravidelnost, se kterou jsem tak probouzel svůj trávicí systém, ale nebyla vůbec příjemná a vždy jem pociťova úlevu poté, co se nakonec vše zase zklidnilo. Na konci 21 denního procesu se moje váha ustálila na 70 kilogramech. O čtyři měsíce později ale začala klesat, bez jakéhokoli zjevného důvodu a to i přesto, že jsem energie pociťoval stejně a cítil jsem se celkově dobře. Nechal jsem si poradit a začal jsem znovu po malých soustech jíst, tím jsem si stabilizoval váhu, ale když jsem znovu přestal jíst, váha se začala opět snižovat. Tento jev jsem neměl možnost dále zkoumat, protože jak se věci vyvíjely, rozhodl jsem se po nějakou dobu jíst opět normálně jako dřív. Stalo se tak kvůli mé dceři, tenkrát jedenáctileté, která u mne v té době začala bydlet. S ohledem na její věk a stavbu jsem si nebyl jistý, jaký vliv by na ni mělo, kdyby s ní otec při jídle jen seděl u stolu a nikdy nejedl. Jsem velmi rád, že jsem procesem 21 dní prošel a zkušenost s ním si nenechal ujít. Pocit, který jsem zažíval při nejezení, mi schází a jeho pozitivní účinky s tím, jak jsem se vrátil opět k normální stravě, ustupují. Častěji se unavím, potřebuji více spánku a křečové žily se mi znovu objevily. Po jídle se často necítím dobře, protože cítím, jak je moje tělo nadbytečně zatíženo. I když je dnes dcera mimo domov, například na školním výletě nebo s kamarády, jím už ale nyní běžně jako dříve. Jíst znovu v době hlavních jídel mi také nedělá problém, říkám si totiž, že jednou až budou děti veliké a vyletí z hnízda, ten den nakonec přijde..! Benno Walbeck"

Life from Light Život ze světla Autor: Michael Werner Oficiální text autora: 'Mým cílem není přesvědčit lidi aby přestali jíst. Mojí nadějí je, že začnou měnit způsob myšlení, včetně uvažování o jídle a pití' - Michael Werner. V roce 1923 přestala Therese Neumann, jeptiška z jižního Německa, jíst a pít. A kromě hostie, kterou přijímala během mše, již jíst znovu nikdy nezačala a přesto žila dalších 35 let. V průběhu let byla zaznamenána řada podobných případů, často se jednalo o svaté muže z Východu, které dodaly tématu až jakýsi statut mystičnosti. Tyto případy však zůstávají příliš neobvyklé na to, aby mohly být moderními vědci smeteny ze stolu. Michael Werner nastoluje skeptikům novou výzvu. Padesátník v kondici vlastní dokotrát z chemie a je výkonným ředitelem výzkumného institutu ve švýcarsku. V tomto pozoruhodném díle popisuje, jak přestal s jezením v roce 2001 a přežil naprosto zdravý bez jídla až do současnosti. Tvrdí dokonce, že se nikdy necítil lépe. Na rozdíl od některých lidí, kteří dosáhli podobného výkonu, zůstává obyčejným mužem, který žije plný a aktivní život. Michael Werner vědce otevřeně vyzývá: 'Zkoumejte mne za pomoci jakýchkoli vědeckých pozorování a údajů!' Jeden takový test v knize také představuje - byl při něm ponechán po dobu deseti dní zcela bez jídla a detailně monitorován. Werner také popisuje podrobnosti toho, jak jíst přestal a jak jeho život bez jídla od doby vypadá. Kniha také obsahuje další zprávy o těch, kteří se pokusili následovat stejný způsob života a je doplněna o materiál podávající možná vědecký vysvětlení toho, jak lze žít ze světla. Odkaz na knihu na Amazonu je zde. Podstatná část knihy je v angličtině na Books Google, zadejte do vyhledávače 'Life from Light'