Jídlo mi chybí

[Medunka]

Ahoj všichni,

momentálně se připravuji k přechodu na pránickou výživu. Každý den medituju a snažím se zvýšit průtok prány. K mému překvapení to funguje opravdu rychle. V podstatě potřebuju jen jedno jídlo denně.

Problém mám ale s tím, že mi jídlo chybí. Vždycky jsem byla zvyklá si sednout k filmu a něco dobrého sníst. Teď nemám hlad a tak bych nic jíst neměla, ale stejně do sebe něco cpu. Je to jen zvyk, nic víc, ale překvapilo mě, jaký je to problém.

Máte někdo taky takové zkušenosti?

Medunka

[Honza]

Ahoj všichni,

momentálně se připravuji k přechodu na pránickou výživu. Každý den medituju a snažím se zvýšit průtok prány. K mému překvapení to funguje opravdu rychle. V podstatě potřebuju jen jedno jídlo denně.

Problém mám ale s tím, že mi jídlo chybí. Vždycky jsem byla zvyklá si sednout k filmu a něco dobrého sníst. Teď nemám hlad a tak bych nic jíst neměla, ale stejně do sebe něco cpu. Je to jen zvyk, nic víc, ale překvapilo mě, jaký je to problém.

Máte někdo taky takové zkušenosti?

Medunka

[Honza]

Nazdar Medunko,

problém máš asi v nesladěných všech 4 tělech (fyzickém, mentálním, duševním i duchovním). Náhlý skok ze 3 jídel na 1 denně je pro tělo moc rychlá změna. Ptej se svých buněk (viz. způsob, který jsi se naučila od Jasmuheen - také jsem tam byl) kolik jídel denně chtějí a hlavně CO chtějí k jídlu i v jakém množství! Pak půjdeš kupředu mnohem rychleji, protože poskytneš buňkám co skutečně potřebují a ne co máš ve zvyku. Ze své vlastní zkušenosti jsem pochopil, že buňky těla jsou mnohem prozíravější než moje logika :-) Velmi příhodná doba pro změnu četnosti i skladby stravy je právě po krátkodobém půstu (2 až 3 dny). Zkus nahlédnout do záložky "Soukromé deníčky - Honza), kde snad najdeš něco potřebného.

Hodně štěstí.

[Medunka]

Jako tělesně se cítím dobře a jím to, co mi dělá dobře a když mám hlad. Akorát ten zvyk pojídat je plíživý. Je to ale dobrá škola, protože vidím, jak to mám nastavený.

Co se půstů týče, tak s tím mám trochu problém, mně obecně nedělají moc dobře. Raději na to jdu postupně úpravou jídelníčku, cvičením a meditacema.

Kouknu na ten deníček.

Díky moc!

[Teeepack]

Ahoj Medunko,

pravděpodobně máme stejný problém ) Momentálně trpím nedostatečnou vůlí přestat jíst, pokud začnu. Už se bojím cokoli koupit. Jsem schopný sežrat půlkilovou nutellu nebo pytel dýňových semínek nebo dvě kila třešní na posezení. Ne z hladu, ale pouze pro tu chuť a neschopnost přestat dřív, než jsem k prasknutí a nebo dojde balení. Řekl bych, že je to opravdu síla zvyku a asi by bylo vhodné si místo toho najít nějakou činnost, při které pojídání čehkoli nepřipadá v úvahu.

Nějakej ten půst je asi nutnej, jelikož jak říká P.Mácha, právě při tom půstování se rodí nový člověk. A ze mě se zrodila cukr požírající bestie, která neví kdy přestat xD

[Medunka]

Já to teda zatím řeším tak, že si nic nezakazuju, ale snažím se vnímat, co jím a jaký u toho mám pocit. Pak si ten samý pocit zkouším dodat sama při meditaci nebo jen tak, když si na to vzpomenu. Netlačím na sebe ani v tom smyslu, že musím hned zvládat všechno, ale spíš si dovoluju dostat se do toho přirozeně, uvolněně.

S tím půstem, měla bych ho držet, já vím, ale vůbec se mi do toho nechce. Minulý týden jsem držela jedničku a na konci už jsem se motala. Spíš si teď dělám šťávy a pak zase zkusím jedničku. Uvidíme, jestli to bude lepší.

[salvia]

Ahoj Medunko,

Také mám problém zapomenout na ty dobré chutě jídla.Zkoušela jsem přechod 21 dní a každý den jsem přitom myslela na jídlo a asi v 9 dni, kdy jsem ztratila veškerou sílu i sekundu postát, jsem si musela přimíchat více ovocné šťávy a vývar z česneku. Druhý den jsem měla dost síly jít do lesů a hájů, kde jsem ztravila 5 hodin relaxace a meditace. Také jsem 1Kg přibrala. Ve 14 dni jsem dostala tak obrovskou chuť na nektarinky, že jsem jich snědla sedm, bylo mi to pak dost líto. Dál jsem pokračovala pít alespoň ředěné ovocné šťávy 1,5 l na den a vývar z brambor a česneku. To mi stačilo k životu v horách.

Špatnou zkušenost z tohoto nepodařeného přechodu mám, když jsem končila pátý den a načala šestý. Tělo mě bolelo jako při chřipce, měla jsem zvýšenou teplotu, byla jsem vyslablá, spouštěla se mi krev z nosu, což se mi nikdy nestalo,mívala jsem dost tmavé otlaky na rukách a chtělo se mi zvracet.

Půsty jsem předtím zkoušela, nejprve jeden den, pak i tři dny, neměla jsem s tím problém. Musí se to pomalu. Dostala jsem doporučení, že je dobré si pročistit střeva. Piji i kopřivový čaj na pročištěni organismu.

Budu dál pokračovat v očistě těla a hlavně pít ovocné šťávy, Naučím se mlsat jen ovoce. Potřebuji na to ale čas.

[Medunka]

Ahoj Salvie,

já jsem taky dost opatrná. Vím, že bych to hned nezvládla. Raději plním pokyny od Jasmuheen a nechávám se vést svou intuicí. Myslím si, že štěstí přeje připraveným :-)

[Antonín]

...ze mě se zrodila cukr požírající bestie, která neví kdy přestat xD

Každý jsme jiný.

Pro mě půst bez problémů, ale když se mám živit vědomě, stává se ze mě taky bestie pojídající cukr.

Někdy si jdu raději lehnout, abych neslupnul ledničku i s dvířkama.

[Viner]

Ahoj všichni,

i mě to jídlo dává na prdel Je to neskutečně silný návyk. Jsem četl o pokusu s krysami http://www.bio-info.cz/zpravy/jidlo-z-fastfoodu-stejne-navykove-jako-heroin , kde potvrzují, že závislost na jídle je stejně silná jako na heroinu. Jsme v tom až po uši a není lehké se z toho dostat pokud nemá člověk opravdu silnou motivaci.

Souhlasím s půstem. Připravuje tělo a posiluje vůli. Několik měsíců jsem držel páteční půsty a nedávno jsem zkončil "pětku". Nejdřív 2dny pouze voda, pak 2dny na sucho a další den čištěná (destilovaná) voda. Nikdy jsem pro sebe neudělal větší službu. Co se však nestalo.. Zpátky k jídlu a všechno co hrdlo ráčí, jako bych doháněl co jsem nesněd! Šílený a smutný jak jsme v tom namotaný. Nic méně ten pocit, kdy jsem měl čistou hlavu, mozek fungoval jako bych měl dva už se mi vtisknul do paměti a připravuji se na "svůj" systematický přechod. Hodně cvičím, piju a pozoruji tělo. Půst je skvělý v tom, že poznáte, jak jste na tom s vůlí, se sebou..

První a druhý den mysl zkouší, předhazuje "rozumné" důvody, proč ten půst vlastně dnes není vhodný 3 den je po hladu. Prostě je to najednou pryč. Byl jsem fyzicky slabší, čím dál víc, nemůžu přestat pracovat takže jsem se vrátil k jídlu. Jdu do toho ale znovu, jako bych už nemohl jinak. Myslím, že to chce víc pracovat s myslí. Programování. Překonal jsem závislosti jako automaty (byl jsem na tom tak špatně, že když jsem dostal do ruky peníze, viděl jsem rozmazaně a zaostřil jsem až když jsem seděl u rulety a strkal tam peníze! a to jsem byl krupiér..) drogy (všechny a dlouho), a překonal jsem to. Měl jsem motivaci. Tu nejkrásnější. Teď mám super práci, za 2 roky jsem dokázal co za celý život ne. Jsem happy a každý den se to stupňuje. Pokud znáte tajemství, jste blízko. Knihy od Napoleona Hilla, Dalea Carnegieho, Roberta Antnyho a jim podobní jsou pomůcky, a díky myšlenkám a tichu jde všechno. Díky nadšení z breathariánského způsobu života máme tendenci na věci tlačit ale pokud na to půjdeme přes naše mysli. Půjde to

Děkuji, že jsem se tady mohl takhle "vypsat", pomohlo mi to Všechny Vás mám v srdci..

J

[MonikaK]

Ahoj všem,

vidím, že máme všich podobnou zkušenost. Jsem na pránické stravě cca 2 měsíce. Hodně medituji a cítím jak každá buňka přijímá pránu. Díky tomu nemám hlad, ale ta chuť, zvlášť když přijdu domů a je tam plná lednice pro zbytek rodiny. Zatím většinou neodolám a něco si dám. Takže jsem tak na 500 kcal za den. Ale cítím, že to moje tělo nepotřebuje, jenom moje ego.

Když jsem přemýšlela o přechodu, rozhodla jsem se, že nechci být jakkoli omezována ve svých aktivitách. Takže normálně pracuji, chodím běhat, hraju golf a dělám všechny další sporty. Naopak, když si jdu ráno zaběhat, cítím se skvěle a celý den jsem nabitá bez potřeby jíst. Od března jsem proběhla zkrácené přechody jednotlivých druhů stravy. Začínala jsem jako vegetariánka (cca 3 roky) a od března vegan-vitarián. Když jsem byla na trochu ovoce a zeleninovém salátu denně, tak jsem si uvědomila, že je moje tělo částečně vyživováno pránou.

Od března jsem ztratila asi 4 kg, takže nic dramatického, nyní se již váha stabilizovala.

Nyní mne čeká poslední krok, a to zvládnout svůj večerní rituál po příchodu z práce, abych se zcela od jídla oprostila. To bude skvělé a moc se na to těším :-)

Mějte se krásně Monika

[Antonín]

Tak držím palce, ať je to komplet ... :)

[MonikaK]

Ahoj, Moc díky za podporu.

Jenom ještě dodám, že se mi večerní chuť i množství "normálního" jidla postupně zmenšuje. Je to prostě přirozený proces odbourání závislosti, budované desítky let. Monika

[Pega]

Súhlasím s Monikou. Proces má byť prirodzený

Ľudia sú v nadšení ochotní okamžite vykonať veľký prechod - ísť na 21 dní. Ale málokto sa dokáže premôcť v "maličkostiach" t.j. stravovať sa prirodzene a striedmo celých 365 dní v roku. Pritom si byť vedomý, že každým sústom ním preniká i tzv. prána.

I keby dosiahol len toto, dosiahol by to isté zdravé telo i vitalitu ako tí, čo sú len na práne. I doba spánku by sa upravila do

jemu prospešnej normy.

Pôsty sú oprávnené a vynikajúce pri mnohých chorobných stavoch.

Osobne ma to zaujalo, lebo je to skúsenosť za hranicami materializmu. Že existuje aj iná energia

[Guest motomaji]

Pega - veľmi pekne napísané.

Pravda je taká, že väčšina ľudí sú ako ovce (bez urážky). Povieš im, že toto je dobré, toto je zdravé, a oni sa na to húfne vrhnú. Keď začne "fičať" prána, tak to chcú hneď. Prečo nie za 21 dní?

Je to nahradenie jedného mýtu druhým. Jednej autority druhou. Jednej módy druhou. Chýba nám osobná skúsenosť, vlastné rozmýšľanie. Dovolím si voľne parafrázovať myšlienku J.M. Werdina: všetko, čo povedia ostatní, sú len informácie. Poznanie príde až na základe vlastnej skúsenosti. Väčšine ľudí chýba uvedomenie si tohoto faktu. Je jednoduchšie niečomu uveriť, nechať sa viesť, brať nejaké veci (myšlienky, mýty) ako fakty. Skúšať skúmať a poznávať sám, to už také jednoduché nie je. Vyžaduje to vlastné myslenie, vlastnú iniciatívu.

[Pega]

 

Pri pohľade na hviezdnu oblohu  si myslím, že energia, ktorá drží pohyb hviezd, ktorá tu na Zemi udržuje zázračne do seba zapadajúci kolobeh prírody, je stále tá istá, všetkým prenikajúca, spôsobujúca vznik i zánik svetových telies. 

Je jedno či jej básnici hovoria láska, ezoterici prána, veriaci Božia sila, alebo východné národy  inak... 

Už len uvedomenie si tohto faktu chytrému mnohé napovie...

Kto sa jej vnútorne s citom  otvorí, začne v ňom samočinne tvorivo pracovať...jeho telo je akoby malým vesmírom.... automaticky posilní slabé miesta organizmu ... Človek postupne zmení svoje priority, nadobúda  neochvejnú, priťahujúcu  duševnú stabilitu...