Fornax1713

[fornax1713]

...jako rodinná smečka, navštívili jsme bulíkovo hrobeček. Jeho věčná loviště, jsou tam kde to miloval, v divoké přírodě,  v údolí, na břehu řeky.

Jako u starých fotek, vraceli se mně zážitky z dob, kdy jsme tady žili většinu měsíců z roku. Ve staré dřevěné chatce, postavené v poválečných letech. 

Miniatura žebřiňáku, kam se vešli dva kýble, značně ulehčovala procházku k pramenité pitné vodě. Vařili jsme na kamnech, ohřívali vodu a bylo li nejhůře...sprchovali se pod kropáčem

Nejkrásnějších snad pět nebo šest let mého života, 

 Prosluněný výletní den s voňavým jarním  přeháňkovým deštěm, po vzoru starých vžitých obyčejů, vylepšit jsem ho vymyslel, zakoupením pici, cestou domů v Dobřanech.

Nebylo to šťastné rozhodnutí, polovinu jsem nedojedl a tu druhou cítím celou noc a ještě i ráno, jak mně tlačí v žaludku a bere energii.

  Snad je to tak dobře a já si to budu pamatovat. 

Těším se na východ sluníčka, obléknu se a jedu na kopec*

[fornax1713]

.. rychle se mnou byli hotový v nemocnici.

Jinými slovy, jsi blbí, kdybychom měli volná místa, dočteš se to na internetu, nebo na pracáku...

 

Venku je nádherně, trenýrková teplota a radostná práce na zahrádce. *

[fornax1713]

Jako zbitý se špatnou náladou, snad poprvé od přechodu....? 

Čeká mě náročný den, musím se dát dohromady a pustit se do toho.

.... zajímavé probuzení, ani nevím příčinu.

Naštěstí tenhle stav je pomíjiví, s ranním cvičením ustupuje do pozadí, za radost z života.  *

[fornax1713]

Jako zbitý se špatnou náladou, snad poprvé od přechodu....? 

Čeká mě náročný den, musím se dát dohromady a pustit se do toho.

.... zajímavé probuzení, ani nevím příčinu.

Naštěstí tenhle stav je pomíjiví, s ranním cvičením ustupuje do pozadí, za radost z života.  *

...do nového dne, vystřelil jsem jako ohniví šíp. V kraťasech a triku s temperamentem teriéra*

[fornax1713]

Po každé, když se zadívám do okolí, ptáci jako by postrádali strach.

 Samo sebou, udržují si bezpečnou vzdálenost, ovšem jejich všude přítomná bytost, tohoto nespoutaného společenství, nasycuje provoněný prostor děním, každé chvilky oka mžiku, v opusech bez notového zápisu.

Z titěrných nádechů ptačích tělíček, silou trubačů znějí fanfáry oslav .  Stačí se jen rozhlédnout a zaposlouchat, být při tom. *

[fornax1713]

Již několikátý den praktikuji, že vypínám mobil. 

Nosím ho v kapse, jako třeba otvírací nožík. Teprve potřeba ukrojit si v naší rezervaci kousek komunikace, je ten pravý důvod odhalit ostří. 

Můj šéf počítá s tím, že kdykoli zavolá jsem k dispozici, moji známí, příbuzní i kamarádi. 

Tahle mobilní pohotovost, v mnohých případech suplující pocit sounáležitosti, v hlavě živí samostatně žijící přelud. Stíní dopadu sluníčka na to co je.*

[fornax1713]

  V kraji bujné vegetace a hojnosti divokého života, kam jsem se před lety přestěhoval, slouží ke spojení mezi obcemi klikaté asfaltové cesty. 

Černý had. Na hadím hřbetě často potkávám obyvatele království divočiny. 

Někteří z nich se na hřbetě vyhřívají, jiní ho z donucení používají k přechodu mezi světy. 

 Citlivě se učím projíždět a rozeznávat denní dobu, do které spadá čas migrací.

Těsně před rozedněním, nejčastěji pak sedí na hadovi spící ptáci. Hned potom se vydá na pochod armáda žab, šneků, plžů, mlžů

Přes den bývá relativní klídek.

K večeru, večer a celou noc, had usne a splyne s okolím. Nenahání strach a tiše spí. Slepá důvěra ostatních obyvatel, pak přináší všechny možné nahodilé setkání.

 Jedině pozorná jízda a sem tam pro-troubení do tmy, je vykoupením nestát se masovým vrahem.

Docela dobře to funguje, řekl bych až výborně, ovšem nerad bych to zakřikl.

Jediní s kterýma to až do nedávna nevycházelo, byly právě přes den, motýli.

V čase motýlů, dvě sezony, si před nevyhnutelným osudovým střetem, vědomě přeji, aby k tomu nedošlo. 

Je až neuvěřitelné, i v jak vysokých rychlostech na motorce, v záblesku momentu, tahle praktika přináší ovoce.

  Až do nedávna jsem pro naší domluvu neměl vysvětlení, to nemám ani teď, ale... lépe to chápu .*

[fornax1713]

..dneska odpoledne jsem si domů přivezl langoše a vdech nul ho.*

[fornax1713]

..dneska odpoledne jsem si domů přivezl langoše a vdech nul ho.*

... láska prochází žaludkem...na znamení sympatií, dopřála mně milá slečna hojně kečupu a kdo ví čeho.  Tělo je moudré a netrvalo dlouho a milá to pochoutka změnila se v obyčejnou sra... průjem. 

..nechutné, na druhou stranu lepší, než to v sobě nosit dva dny.*

[fornax1713]

..dočetl jsem se, že za celou éru moderního pozorování, slunce se chová velice nestandardně.

V době Velikonoc, měl počet tmavých skvrn být nejpočetnější a kulminovat. 

Sluníčko bylo naprosto čisté, beze skvrn.

Vědeckých teorií je nespočet, ovšem doopravdy neví vůbec nic. *

[fornax1713]

--převažující ztvárnění Boha, otce, je mužského rodu.

Měl li bych si vybrat, raději bych byl kdyby Buch, byl žena.

  V rozpomínání na matku, bez které bych nepřežil první nádechy, bych byl mnohem blíže.

Otec, muž, dárce spermie, věnuje do procesu vývoje tělo. Ovšem proudí li život z nitra, dárcem duše, pak je žena.

Muži jsou těla téhle planety, ženy pak generátorem duší.

Možná pak největším nedostatkem naší civilizace, spočívá v nedostatečné péči o ženy. 

   V létech temna, všechno co bylo trestáno a ponižováno církvemi a následně i společností, ne zřídka bylo ke stvořiteli od pradávna blíže.

Každá žena si nese břímě temné minulosti. Podle toho také vypadá svět který jsme si bez dušně vytvořili, svět bez žen.

                                                                 Věřte mně ženy, jste bohyně .*

[fornax1713]

   Dům který obývám, disponuje třemi dvou okny v přízemí a taktéž třemi v patře.

Přes jedinou komunikaci, hlavní třídu, směřují na západ.

Je to jediný obytný dům v obci a žel Bohu i v širokém okolí, který s radostí, pokorou a láskou naskýtá v každém rohu těchto oken, útočiště a domov vlašťovkám.

Čím dál častěji, při trysk ním pohledu na jejich zčásti zdevastovaná hnízdečka, pociťuji stesk.

Venku je deštivo, pět stupňů. 

Nemám ani tušení o svých maličkých.*

[fornax1713]

--převažující ztvárnění Boha, otce, je mužského rodu.

Měl li bych si vybrat, raději bych byl kdyby Buch, byl žena.

  V rozpomínání na matku, bez které bych nepřežil první nádechy, bych byl mnohem blíže.

Otec, muž, dárce spermie, věnuje do procesu vývoje tělo. Ovšem proudí li život z nitra, dárcem duše, pak je žena.

Muži jsou těla téhle planety, ženy pak generátorem duší.

Možná pak největším nedostatkem naší civilizace, spočívá v nedostatečné péči o ženy. 

   V létech temna, všechno co bylo trestáno a ponižováno církvemi a následně i společností, ne zřídka bylo ke stvořiteli od pradávna blíže.

Každá žena si nese břímě temné minulosti. Podle toho také vypadá svět který jsme si bez dušně vytvořili, svět bez žen.

                                                                 Věřte mně ženy, jste bohyně .*

                      ... v týdnu naskytl se mně obraz z pozice šoféra sedícího v novém Tranzitu, na kráčející rodinku sociálně nejslabších.

   Špinaví, ošacení odpovídalo společenskému postavení. 

Oba dva dospělí po Americké ulici, šli se vzpřímenou hlavou a paní pevně tiskla jedno dítě v náruči a jedno za ruku.

Padla zelená a já jsem už dávno pryč. 

Ten obrázek zůstal, ta nejčistější mateřská láska. Žena s velkým Ž a pan s velkým P.*

[Miroslav Němeček]

--převažující ztvárnění Boha, otce, je mužského rodu.

Měl li bych si vybrat, raději bych byl kdyby Buch, byl žena.

V těchto otázkách by Ti možná mohl pomoct dokument "Okem Boha Hóra", vysvětlující dualitu mužského a ženského božského principu (podobně jako je dualita jin a jang): http://www.breatharian.eu/clanky/okembohahora/

[fornax1713]

V těchto otázkách by Ti možná mohl pomoct dokument "Okem Boha Hóra", vysvětlující dualitu mužského a ženského božského principu (podobně jako je dualita jin a jang): http://www.breatharian.eu/clanky/okembohahora/

Moc děkuji,

  škoda že to není v učebnicích...

Jedna odvážná vědecká teorie, podložená nálezy zmrzlých těl mamutů s nenatrávenou potravou, hovoří o pohybu zemské kůry a to až o tři tisíce kilometrů v kratičkém čase.

Tím také argumentuje, že odkaz Atlantidy, leží bezvadně zakonzervovaný pod tří kilometrovou vrstvou ledu, na severním pólu. *   

[Miroslav Němeček]

Na jižním - Antarktida. Tuto myšlenku podporoval i např. Einstein. Svědčí pro to např. tvar Antarktidy (bez ledu) - tvar odpovídá kresbám tvaru Atlantidy, přitom povrch Antarktidy dříve nebyl znám kvůli pokrytí ledem. A také různé staré texty ve smyslu "Padaly kameny, země se vzdouvala a druhý den vyšlo slunce na druhé straně..."

[fornax1713]

...již po několikáté jsem se setkal s názorem, že zvířata, ani rostliny, nemalí duši.

Tohle tvrzení je stejně hloupé, jako se vědecky do nedávna tvrdilo, že zvířata necítí bolest...

Nejen že mají duši, a to se nebavím ani o delfínech a ani o gorilách, dokonce dokáží s pomocí čelovka, dospět k vyššímu sebeuvědomění. 

   Díky tomu, že své psi netrestám, mohu si k nim, po letech, dovolit téměř všechno. Ten veliký, může třeba podřimovat a já, když o mě ví, aby se nelekl, klidně na něj skočím a začnu se po něm válet. Podotýkám, že je to čoklisko veliký a temperamentní. ( o Vánocích mně prokousl ruku ) .

Žijeme společně šestým rokem a on ví, že já jsem jeho a on můj.  

Také předvádí li se nikdo s velkou šelmou, račte si povšimnout, drží li v ruce třeba jen proutek. Každý cirkusový krotitel a jim podobní, naučí se techniku drezury právě jen díky strachu zvířete z onoho bičíku.

Blázen pak každý a končí to ne zřídka smrtelnými úrazy, kdo si myslí, že zvládne takového dravce ,, po dobru"

  Jak je tedy možné, že se najdou případy kdy tomu tak není. Kdy dravá šelma zachrání mládě živočišného druhu, který běžně loví a požírá?. Nebo člověka dokáže přijmout do svého teritoria?

Dokonce si myslím, že vše co jme schopni přijmout, duši má. 

Dostanu li třeba knoflík i s legendou, abych ho nosil pro štěstí a ten příběh bude prožitý a ten knoflík darovaný od srdce, pak má duši.*

[fornax1713]

Na jižním - Antarktida. Tuto myšlenku podporoval i např. Einstein. Svědčí pro to např. tvar Antarktidy (bez ledu) - tvar odpovídá kresbám tvaru Atlantidy, přitom povrch Antarktidy dříve nebyl znám kvůli pokrytí ledem. A také různé staré texty ve smyslu "Padaly kameny, země se vzdouvala a druhý den vyšlo slunce na druhé straně..."

se mně to přepólovalo*

[fornax1713]

...málo co mně minulou sezonu přinášelo radost, jako byla jízda na motorce. 

Své místo má v před síni ,u prosklených dvou dveří do obýváku. Než jsem ji odvezl do servisu, míjeli jsme se několikrát denně.

Blíží se čas, kdy si pro ni pojedu a zase se těším. Rychlá jízda, je jako meditace.

Plné soustředění se, kontaktu s okolím a vyhodnocování momentální situace. Stav podobný letu. Srdeční záležitost...

Dříve, nebo později se téhle záliby pravděpodobněji vzdám. 

Létat se dá i bez motoru.

     V období růstu, v době kdy dítě přijímá informace z okolí a nic nehodnotí, jen žasne, tam někdy chodíval jsem spát a jako na pokračování létal jsem ve snech.

Bylo to tak opravdové, že jsem to říkal kamarádům a loučil se s mina v legraci, že jdu létat Bez křídel a cíle cítil jsem sílu jenž mně nadnáší.

Asi bych na to dávno zapomněl, nebýt učitelů.  *

[fornax1713]

..potkávám lidi jenž jsou duchovním  učením posedlí.

Z rukávu sypou termíny, které neumím ani vyslovit a vlastní nadpřirozenou schopnost a zaručený postup a hned vedle také ceník.

Vždy mají výbornou náladu, na znamení, že to funguje...ne zřídka, staví na kulturách mně exotických.

A také ne zřídka,dělá těm to lidem potíže, třeba jen chovat se ohleduplně...

  Jinými slovy, možná by bylo moudřejší naučit se žít a chovat podle obyčejných zásad našeho přirozeného cítění,

Nehledat tajemno a v přítomném okamžiku spásu a  vysněné krásno.

 Na radost z bytí, z trapných obyčejností a přírody kolem v každodenním nelehkém údělu společnosti, ve které se nacházíme, nepotřebujeme žádné složité praktiky.

 

 Dům je pořád osiřelí.

Vlaštovičky v nedohlednu. Spoléhám na moudrost malých druhů.

Chtěl bych se strachovat, ale co pak, stejně to nepomůže. 

Chtěl bych je přivítat bez emocí ale copak to jde ?

  Těším se až se budeme vítat v prostředním okně v prvním patře letitého domu, tak jak tomu vždy bylo *

[fornax1713]

..předevčírem podvečer, zahlédl jsem na okraji osady, první vlaštovičky. 

Ranní hlahol a povyk vrabců, kterým tímto skončilo pelešení v tak pohodlných hnízdech, probudil dům.*

 

Tucet ptačích příbytků a ani jeden zdravý. Každý je poznamenaný některým z dočasných podnájemníků. 

Nechci je rušit při hnízdění,  z poza záclony nehnutě pozoruji jak si vedou při náročné rekonstrukci.  Kolika se to povede...?

  Obávám se, že budu rád za tři hnízda, ...které ožijí.   Ptáků ubývá 

Jestli že se bavím o andělech, vyjadřuji tím pocity, kterým kdosi věnoval formu.

Potkám li se s duchem osoby, nebo bohem či bohyní, děje se to, že to tak cítím.   Nedělám si ambice pro zjevení....!

 

Příroda, možná co se týká duchovna, působí opačně.

 Pod prahové výjevy v duchu všedních dnů, poznamenané němým, tichým, bolestným údělem ostatních živoucích, za naši přítomnou společnost, degradují nás na bezduché.

Poníženě se stydím a omlouvám tomu všemu, čemu jsme kdy ublížili, všemu živému co právě zbytečně trpí a zdaleka všechno nevytrpělo. 

        

  Je mně hanba,  mám li ještě jeden život na výběr, nechci se narodit jako člověk, to nejhloupější, co tahle krásná planeta má.*

[fornax1713]

..předevčírem podvečer, zahlédl jsem na okraji osady, první vlaštovičky. 

Ranní hlahol a povyk vrabců, kterým tímto skončilo pelešení v tak pohodlných hnízdech, probudil dům.*

 

Tucet ptačích příbytků a ani jeden zdravý. Každý je poznamenaný některým z dočasných podnájemníků. 

Nechci je rušit při hnízdění,  z poza záclony nehnutě pozoruji jak si vedou při náročné rekonstrukci.  Kolika se to povede...?

  Obávám se, že budu rád za tři hnízda, ...které ožijí.   Ptáků ubývá 

Jestli že se bavím o andělech, vyjadřuji tím pocity, kterým kdosi věnoval formu.

Potkám li se s duchem osoby, nebo bohem či bohyní, děje se to, že to tak cítím.   Nedělám si ambice pro zjevení....!

 

Příroda, možná co se týká duchovna, působí opačně.

 Pod prahové výjevy v duchu všedních dnů, poznamenané němým, tichým, bolestným údělem ostatních živoucích, za naši přítomnou společnost, degradují nás na bezduché.

Poníženě se stydím a omlouvám tomu všemu, čemu jsme kdy ublížili, všemu živému co právě zbytečně trpí a zdaleka všechno nevytrpělo. 

        

  Je mně hanba,  mám li ještě jeden život na výběr, nechci se narodit jako člověk, to nejhloupější, co tahle krásná planeta má.*

   Co se týká nejedení,

denně sladím medem čaj, nebo kafe. V poslední době si strouhám kousek mrkve,petržele a celeru. Zaliji to litrem vody,převařím a konzumuji. 

Dneska sem vypil studený pul litr, co zbyl ze včerejšího dne. Když nemám zeleninu, výborný jsou čtyři stroužky česneku a Magi.

Mezi to prokládám občas to co sním, to jsem také píšu...

Necítím se byt Breathariánem !

  ...není to ani potřeba.

Nezáleží mně jestli zůstanu nakonec jen na vodě, nebo snad i bez vody  

   Nad otázky prány, energií a všeho toho tajemna, osobně povyšuji své probuzení. *

[fornax1713]

  Dům ožil,

čerpám s obdivu hodného optimismu a chutě žíti,  malých okřídlených tvorečků s neuvěřitelně velkou duší...*

[fornax1713]

...přál bych si navštívit Amazonii. 

Sám a potichu požádat o přízeň původních plachých obyvatel. 

Lepší podzim a zimu života si nedokáži vybavit. Nezávislí na stravě,nahý v srdci planety. *

[fornax1713]

Z největšího vestibulu nádražního komplexu života, docoural jsem na peron. 

V dálce nenávratně mizí rychlík jenž jsem promeškal.

Z posledního vagonu mává na rozloučenou skupinka dětí s úsměvem na tváři. 

Stejně jako s dušemi u zvířat, když si získám důvěru u dětí, neochočených lidí, pociťuji velké naplnění z komunikace.

Mezi nárazníky visí stará nádražní lampa, plamínek, který v noci nad obzorem připomíná nevýznamná hvězda Fornax .*

 

        ....nepociťuji potřebu potomků a nikdy tomu tak nebylo, 

ovšem velkou rodinu a společně prožitý život nic nenahradí. Těšil jsem se na své děti, jako na největší spřízněnce své duše.

  Vždycky jsem tvrdil, že na všechno v životě můžu být flink, ovšem fotr, chci být nejlepší ...

 

... je tohle cesta ke svobodě ? Každý pak, kdo mně bude považovat za blázna, proto že se zbavuji majetku...krámů který mně obklopuje, 

snad pochopí, že postrádají smysl.

 

 

                 ...popsal jsem vám slovy tok myšlenek při ranní meditaci. Film pod víčky při hudbě. 

I přes zavřené oči, jako pramen potoka, rojili se slzy.

Ovsem přátelé, slzy oschli, oči jsem otevřel a nevím proč jsem uvnitř plný optimismu a síly.  Sílu a radost přeji i vám                                                              *